10 C 84/2026-44 – Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedených částek společně se zákonným úrokem z prodlení a úhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, uzavřela dne 9. 3. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 40 700 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit dle sjednaných podmínek. Součástí ujednání byl i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. V návrhu dále žalobkyně uvedla, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované. Vycházela zejména z tvrzení žalované před poskytnutím úvěru a z jí předložených podkladů. Osobu žalované rovněž lustrovala v relevantních databázích (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, BRKI, NRKI a další). Zjistila a ověřila příjem žalované ve výši 25 000 Kč, který umožňoval bezproblémové splácení úvěru. Úvěr žalované poskytla bezhotovostně prostřednictvím bankovního převodu na jí uvedený účet, a to v několika postupných platbách specifikovaných v žalobě. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok 0,93 % denně z nesplacené jistiny a poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, kromě toho si žalovaná sjednala volitelnou službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 109,80 Kč a službu „, Anonymizováno, za 4 016,80 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení a žalobkyně následně smlouvu vypověděla k 20. 8. 2025. Žalobkyně rovněž požadovala po žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, protože žalovaná se dostala do prodlení. Smluvní pokutu 7 083,90 Kč požadovala za období od 21. 5. 2025 do 19. 8. 2025. Žalobkyně dodala, že pokud soud nebude mít za prokázané, že žalovaná žalobkyni dluží uvedené částky z titulu sjednané úvěrové smlouvy, požaduje přiznání alespoň poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet č. , č. účtu, žalobkyně jistinu dluhu převedla. Žalobkyně dodala, že žalovaná celkem na dluh zaplatila 3 052,97 Kč. Předžalobní výzvu žalobkyně žalované zaslala, ani poté však dluh neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba s výzvou k vyjádření byly žalované doručeny do její datové schránky v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Kromě toho byla na probíhající řízení upozorněna e-mailem, telefonicky se s ní spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovanou soud vyzval k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Dne 9. 3. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně žalované umožnila čerpat úvěrový rámec ve výši 40 700 Kč. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním, RPSN při čerpání celého úvěrového rámce činila 1 425,01 %, úroková sazba byla sjednána ve výši 0,933 % denně, dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalobkyně vyplatila žalované celkem 12 589,80 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na č. l. 21-23, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli na č. l. 31). Součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (č. l. 13-15). Žalovaná se zavázala splatit vyčerpanou část úvěru spolu s úrokem a poplatkem za vyplacení tranší úvěru. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím služby BankID (autorizace ověření totožnosti na č. l. 24). Při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupuje žalobkyně dle předloženého interního dokumentu (obecné principy posuzování a filozofie společnosti na č. l. 16-17). Konkrétně při posuzování úvěruschopnosti v daném případě žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou a zaznamenaných na výpisu o posouzení úvěruschopnosti (č. l. 27) a na listině nazvané identifikované příjmy (č. l. 20); k tomu viz níže. Dne 16. 12. 2025 žalobkyně zaslala žalované doporučeně výzvu k úhradě před podáním žaloby (č. l. 33-34).6. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil nic pro věc podstatného.7. Žalobkyně podle soudu neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. K žalobě doložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované a její identifikované příjmy. Z těchto listin však plynou pouze dále nijak neověřené a nedoložené informace, dle kterých žalovaná žila v domácnosti s dalšími dvěma osobami, nehradila žádné půjčky, výše jejích pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činila 3 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelkou byla 22 000 Kč, žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu 41 573 Kč. Žalobkyně neuvedla, zda a jakým způsobem zjišťovala či ověřovala výdaje žalované. Žalobkyně sice údajně ověřovala příjmy žalované, ale neměla-li současně komplexní informace o jejích výdajích, nemohla učinit jednoznačný závěr o její úvěruschopnosti. Žalobkyně rovněž nedoložila, že byly provedeny tvrzené lustrace žalované v relevantních registrech a databázích, příp. s jakým výsledkem.8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“15. Právní posouzení věci:16. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalované