7 C 14/2026-101 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu ve , adresa, dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 25 178,14 Kč s příslušenstvím představujícím úrok a úrok z prodlení, a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitelka“), s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalované poskytla revolvingový úvěr, který mohl být čerpán prostřednictvím kreditní karty do výše sjednaného úvěrového rámce (22 000 Kč). Žalovaná však nesplácela úvěr tak, jak bylo sjednáno, proto původní věřitelka prohlásila v souladu se smluvnímu ujednáními úvěr za okamžitě splatný ke dni , datum, . Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná částka 25 178,14 Kč je souhrnem dlužné jistiny ve výši 19 875,01 Kč, dlužných poplatků ve výši 3 500 Kč, úroku kapitalizovaného do , datum, ve výši 1154,53 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného rovněž do , datum, ve výši 648,60 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok a úrok z prodlení od , datum, do zaplacení. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.3. Okresní soud ve , adresa, vyslovil usnesením ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, -, Anonymizováno, svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Kroměříži jako soudu místně příslušnému., právnická osoba, výzvě zdejšího soudu pak žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne , datum, , ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy posoudila původní věřitelka zejména na základě informací získaných přímo od žalované, a dále lustrací v příslušných databázích (ISIR, NRKI, BRKI). Kromě toho měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalované za více než tři měsíce před uzavřením smlouvy. Dále sdělila, že žalovaná celkem čerpala částku 34 055,67 Kč a celkem uhradila 22 414,35 Kč.5. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 77 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu shora uvedenou (adresu dle ISZR) dle ust. § 49 o. s. ř.6. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (vz. 73) vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila již v žalobě, žalovaná se na výzvu nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.7. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:8. Původní věřitelka , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , ve které se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky (úvěr) do výše úvěrového rámce 22 000 Kč. Smluvní ujednání byla obsažena ve smlouvě, v dispozicích, součástí byly rovněž všeobecné a produktové podmínky a sazebník (kterým byla např. stanovena výše poplatků). Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 12 % ročně pro hotovostní i bezhotovostní čerpání. Úvěr a úroky z úvěru měly být spláceny měsíčními splátkami s výší minimální splátky 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Žalovaná úvěr čerpala prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, původní věřitelka tedy k , datum, úvěr zesplatnila, což žalované oznámila dopisem ze dne , datum, , kterým žalobkyni vyzvala k úhradě dlužné částky 24 529,54 Kč. Pohledávka za žalovanou včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených byla ze strany původní věřitelky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností k témuž dni, což bylo žalované oznámeno předžalobní výzvou ze dne , datum, odeslanou , datum, .9. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované úvěr splácet před uzavřením smlouvy o úvěru, žalobkyně prokázala, že si původní věřitelka vyžádala od žalované informace o jejích příjmech, výdajích, splátkách, způsobu bydlení apod., zjišťovala informace o jejích závazcích (registry BRKI, NRKI, ISIR), a předložila výpis z jejího bankovního účtu za měsíce březen až červen 2022. Z bankovního výpisu byla sice ověřena tvrzená výše příjmu žalované, ale taky z něj vyplývá mj., že na tomto účtu měla žalovaná po většinu uvedeného období záporný zůstatek.10. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do , datum, navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do , datum, ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematick