7 C 140/2026-39 – Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 67 354,76 Kč s příslušenstvím jako postoupené pohledávky z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , uzavřené mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), a žalovaným dne , datum, , na základě, které vyplatila původní věřitelka na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, 40 000 Kč a poskytla jej na dobu neurčitou. Smluvní strany sjednaly úrok z úvěru 40 % měsíčně. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru, ačkoli byl opakovaně upomínán. Následně původní věřitelka oznámila žalovanému zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . Žalobkyně získala pohledávku dvojím postoupením a předžalobní upomínku odeslala žalovanému dne , datum, . Ke zkoumání majetkových poměrů žalovaného před sjednáním úvěru nebylo tvrzeno ničeho konkrétního, žalobkyně sama v návrhu operovala s možností posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Kromě jistiny a úroku (celkem 56 000 Kč) s úrokem z prodlení se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 11 354,76 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do jeho datové schránky v souladu s § 45 odst. 2 ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovaným si potvrdili dne , datum, prostředky dálkové komunikace Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (č. l. 9), na základě které obdržel žalovaný na svůj bankovní účet č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, pod VS , var. symbol, celkem 40 000 Kč, a to ve dvou platbách po 20 000 Kč dne , datum, a , datum, (č. l. 16-17), za který se zavázal měsíčně hradit úrok ve sjednané výši 9,9 % měsíčně (RPSN 210 %); žalovaný měl splácet 1x měsíčně úrok přirostlý za uplynulé období, samotná jistina úvěru byla splatná nejpozději při ukončení smlouvy. Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a za období od vzniku prodlení do data odeslání předžalobní výzvy (, datum, - , datum, ) činí 11 354,76 Kč. Dopisem ze dne , datum, oznámila původní věřitelka žalovanému zesplatnění úvěru k témuž dni (č. l. 18). Smlouvou ze dne , datum, postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (č. l. 19), která ji smlouvou ze dne , datum, postoupila žalobkyni (č. l. 20), což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, (č. l. 21), odeslaným dne , datum, spolu s předžalobní výzvou žalobkyně (č. l. 21v, 25).5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí smluvních stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).6. Úvěrovou smlouvu však soud shledal absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím financí žalovanému jakkoli ověřovala jeho úvěruschopnost (k jeho majetkovým poměrům netvrdila ani nedokládala ničeho konkrétního) ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Nadto by byla úvěrová smlouva s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neplatná i pro nepřiměřenost sjednaného příslušenství, které více než dvacetinásobně překračuje běžnou míru RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %. Již v návrhu žalobkyně uvedla, že soud má eventuálně posoudit nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobkyni nevyzval k doplnění skutkových tvrzení a důkazů stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného.7. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému na jeho bankovní účet 40 000 Kč; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalovaného vychází, žalovaný nevrátil ničeho ani původní věřitelce, ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni částku 40 000 Kč, tj. dosud nesplacenou jistinu, z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok I. tohoto rozhodnutí.8. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl. Výrok II. tohoto rozhodnutí.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 věta prvá o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 038,23 Kč, přičemž tato částka představuje 18,78 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,39 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,61 %) z jejich celkové výše 16 178 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 368 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 354,76 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Výrok III. tohoto rozhodnutí.10. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.11. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.