7 C 191/2021-40 — Okresní soud v Kolíně

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 8 671 Kč s příslušenstvím z titulu krácení dovolené čerpané žalovaným v měsíci srpnu 2020 - 2 dny a září 2020 – 1 den a dále z důvodu, že žalobkyně byla nucena odvést za žalovaného zdravotní pojištění z minimální mzdy, obojí za období neomluvené absence žalovaného do ukončení pracovního poměru ve dnech [datum] – [datum] (435 hodin). Žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne [datum] částečně zpět s tím, že žalovaný dne [datum] uhradil částku ve výši 9 881 Kč, která představuje jistinu dluhu ve výši 8 671 Kč, soudní poplatek ve výši 400 Kč a část nákladů řízení ve výši 810 Kč. Úrok z prodlení žalobkyně k datu úhrady jistiny vyčíslila na částku 74, 48 Kč. V souladu s ust. § 115a) o.s.ř. k projednání věci samé co do zbytku žalobního nároku soud jednání nenařídil, když ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně se práva účasti na projednání věci vzdala a žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil. Po provedeném dokazování a to z důkazů předložených žalobkyní zjistil soud tento skutkový stav: Žalobkyně jako zaměstnavatelka uzavřela s žalovaným jako zaměstnancem dne [datum] pracovní smlouvu, na základě které se žalovaný zavázal pro žalobkyni vykonávat práci jako operátor logistiky na dobu určitou do [datum]. Žalovaný ve dnech 3. 8., 7. 8. a [datum] čerpal řádnou dovolenou, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy. Následně žalovaný neomluveně absentoval v práci ve dnech [datum] – [datum]. Žalobkyně z tohoto důvodu s žalovaným zrušila pracovní poměr ve zkušební době dne [datum]. V souladu s organizační normou žalovaný pozbyl nárok na již mu vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou z důvodu neomluvené absence v práci ve výše uvedených dnech, a to za měsíc srpen 2020 ve výši 2 676 Kč a za měsíc září 2020 ve výši 1 338 Kč. Dále byla žalobkyně jako zaměstnavatel povinna za žalovaného odvádět zdravotní pojištění z minimální mzdy až do skončení pracovního poměru a to za měsíc říjen 2020 částku ve výši 522 Kč, za měsíc listopad částku ve výši 1 531 Kč, za měsíc prosinec částku ve výši 1 971 Kč, za měsíc leden částku ve výši 265 Kč, tj. v celkové výši 4 289 Kč. Dále byla žalovanému pokrácena mzda za chybějící hodiny na pracovišti ve výši 910 Kč a 440 Kč. Z titulu reklamace zákonných odvodů žalobkyně žalovanému na celkovou pohledávku ve výši 9 653 Kč započetla částku ve výši 835 Kč za měsíc srpen 2020 a částku 147 Kč za měsíc září 2020. Žalovaný žalovanou částku ve výši 8 671 Kč žalobkyni nezaplatil přes předžalobní upomínku, kterou mu žalobkyně zaslala dne [datum]. Soud věc právně posoudil dle § 331 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce a dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a o výši zákonného úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zbylou část žalobního nároku, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 74,48 Kč za období od [datum] do [datum], kdy žalovaný uhradil žalobkyni jistinu dluhu ve výši 8 671 Kč a to ve standardní lhůtě dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Ve zbylé části žalobního nároku, tj. co do jistiny dluhu ve výši 8 671 Kč soud řízení dle § 96 o.s.ř. zastavil. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Dle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). V daném případě to byl žalovaný, pro jejíž chování (plnění až po podání žaloby) muselo být řízení částečně zastaveno a je tak povinen uhradit náklady řízení žalobkyni a dále ve zbylé části nároku měla žalobkyně plný úspěch, má tedy právo vůči žalovanému na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyni proto soud přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému sestávající z částek: 400 Kč (zaplacený soudní poplatek); 4 500 Kč (3 x 1500 Kč) za advokátem učiněné tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“; výzva k plnění, návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d/ a.t.); 900 Kč (3 x 300 Kč) jakožto paušální náhrada hotových výdajů advokáta dle advokátního tarifu a 1 534 Kč jako náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 6 934 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci usnesení (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Byla-li již částka představující náhradu nákladů tohoto řízení zaplacena, tímto rozhodnutím nevzniká nárok na opětovné plnění. Nepřiznáním náhrady soudním rozhodnutím by však jinak došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalobkyně plněním bez právního důvodu. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 1 210 Kč, kterou žalobkyně považuje za zálohu na náhradu nákladů řízení. V souladu s uvedeným tak již žalovanému zbývá fakticky uhradit na nákladech řízení částka 5 724 Kč. V souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.