7 C 255/2020-15 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši [částka] a zavázala se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši [částka] a smluvní úrok z úvěru vypočtený z jistiny v sazbě dle smlouvy a doby trvání úvěru. Splatnost úvěru byla stanovena na den [datum]. Do sjednaného data splatnosti však žalovaná neuhradila na svůj závazek ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobce. Vedle jistiny ([částka]) a poplatku ([částka]) žalobce žalobou požadoval smluvní úrok za poskytnutí úvěru ([částka]), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] ([částka]), náklady na vymožení pohledávky ([částka]), běžící zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši [částka] (0,1% denně z částky v prodlení). Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, přestože jí byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobce již v žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádřil souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala a její souhlas s tímto postupem se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí: 5. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel za pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o úvěru č. B0002955729083198, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši [částka] Smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % ročně (kdy tento úrok žalobce v žalobě kapitalizoval ke dni [datum] částkou ve výši [částka]). Za dobu do data splatnosti činil tento úrok částku [částka]. Dále byla mezi stranami sjednána pro případ, že žalovaná nesplatí svůj závazek do data splatnosti, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Jistina byla na bankovní účet žalované zaslána dne [datum]. Splatnost úvěru byla stanovena na den [datum] (jednorázovou splátkou). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na úvěr něčeho uhradila. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků (resp. žalované a právního předchůdce žalobce) jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. V posuzovaném případě byla mezi stranami uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § [číslo] odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 10. Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] a smluvního úroku ve výši 40 % ročně (do data splatnosti [částka], žalobou požadováno ke dni [datum] v částce [částka]), pak soud považuje tyto částky dohromady za sjednané úroky. Soud má za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok za 30 dnů částku [částka], což znamená, že úroky činní přibližně 1369 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.6.2018 č.j. 23 Co 112/2018-51 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. 30 Co 90/2018-77. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období měsíce srpna 2017 činila 9,42 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného [anonymizována tři slova] ([příjmení]). V posuzované věci sjednané úroky tedy bezmála 147krát přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích a poplatku jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, neboť toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené dle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila v měsíci srpnu 2017, jak již bylo výše uvedeno, 9,42 % ročně, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. v posuzovaném případě do [datum], činí úrok za období od [datum] do [datum] částku ve výši [částka], kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši [částka], o kterou výše požadovaného úroku (poplatku) převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl. Soud zamítl rovněž částku [částka] představující náklady vymožení pohledávky, neboť není zřejmé, za jaké konkrétní vymáhací úkony žalobce tuto částku požadoval. 12. Co se týče smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení, považuje ji soud s ohledem na povahu a výši závazku za přiměřenou. Žalobce tuto smluvní pokutu požaduje v částce [částka], tedy ve výši poloviny jistiny úvěru. Uplatňovaná pokuta je tak v souladu s ust. § 122 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] jako nesplacenou jistinu a smluvní pokutu a dále kapitalizovaný