7 C 202/2022-22 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 750 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly téhož dne zaslány na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Žalovaný však svůj závazek nesplnil řádně a včas, na zápůjčku uhradil pouze 9 000 Kč Touto částkou byla umořena smluvní pokuta a náklady spojené s uplatněním pohledávky. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit též úroky z prodlení v zákonné výši a dále dle čl. 2 Smlouvy účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč. Celková výše dluhu žalovaného ke dni podání žaloby činí 11 750 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, přestože mu byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez včasné a důvodné omluvy k jednání nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn dále uvedený skutkový stav. Účastníci sjednali pomocí prostředků komunikace na dálku dne [datum] dohodu označenou jako smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku věřiteli vrátit a to spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč do dne [datum]. Součásti smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník, dle kterého byla žalobkyně oprávněna požadovat na žalovaném mj. částku 500 Kč za každou písemnou upomínku. Mezi stranami bylo dále ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s plněním jeho závazků dle této smlouvy se žalovaný zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] včetně všeobecných obchodních podmínek). Jistina zápůjčky ve výši 10 000 Kč byla na účet žalovaného zaslána dne [datum], účet žalovaného byl nejprve ověřen pomocí tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě od společnosti [právnická osoba] ze dne [datum]). Žalovaný nesplatil zápůjčku řádně a včas, k zaplacení byl vyzýván celkem pěti upomínkami ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] (prokázáno uvedenými upomínkami). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku). 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení zápůjčky včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala, na což byla i písemně upozorněna. 12. Dřívější úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyně ex offo s tím, že porušení povinnosti věřitele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele zakládá i v případě nové úpravy absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. 13. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že prověřila příjmy a výdaje žalovaného. Konkrétně byl žalovaný tázán na zdroj a výši svého příjmu, přičemž uvedl, že je zaměstnán jako skladník na plný úvazek u [právnická osoba] se smlouvou na dobu neurčitou a jeho měsíční příjem činí 23 249 Kč. Žalobkyně si obstarala výplatní pásky žalovaného, které soudu doložila a ze kterých vyplývá, že žalovaný měl čistý příjem ze zaměstnání v měsíci srpnu 2020 ve výši 27 586 Kč a v měsíci září 2020 pak 18 913 Kč. Z uvedené žalobkyně dovodila průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 23 250 Kč. Ohledně výdajů pak byl žalovaný tázán na své osobní poměry a konkrétní výši výdajů. Uvedl, že je ženatý, má dvě nezletilé děti, bydlí u rodičů a jeho měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Vzhledem k nízké výši žalovaným uváděných výdajů vzal žalobce v úvahu výši nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku činila 7 772 Kč. Žalobkyně rovněž nahlédla do centrální evidence exekucí, kde žalovaný ke dni podání žádosti o zápůjčku neměl žádný záznam. Rozdílem mezi příjmem (23 250 Kč) a výdaji (7 772 Kč) zjistila žalobkyně disponibilní příjem žalovaného ve výši 15 478 Kč. K uvedenému soud konstatuje, že žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalovaného. Namísto zjišťování faktických výdajů žalovaného kalkulovala s částkou nezabavitelného minima. Sám žalovaný uvedl, že má dvě nezletilé děti, z čehož je zřejmé, že výše měsíčních výdajů, kterou sdělil (3 000 Kč), stejně jako výše výdajů odpovídající nezabavitelnému minimu, mohla v době sjednávání smlouvy jen těžko odpovídat realitě. Žalobkyně neprovedla lustraci žalovaného v registrech dlužníků (NRKI, BRKI, [příjmení]) ani si nevyžádala výpisy z jeho bankovního účtu, z nichž by zjistila, jak žalovaný skutečně hospodaří, jaké jsou jeho skutečné výdaje a za jaké služby, v