17 C 340/2022-34 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 35 769,14 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru dne [datum] a poskytla žalované úvěr, který žalovaná čerpala v částce 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou spolu s úrokem, řádně však nesplácela, celkem splatila 1 108 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum] a žalobkyně požadovala zaplatit 34 569,14 Kč jistinu, 200 Kč náklady na vymáhání, 1 000 Kč smluvní pokuty. Požadovala i 11,75 % úrok a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do 30 000 Kč s úrokovou sazbou 25,88 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet měsíčně minimálně 3,17 % z dlužné částky. Podpis žalované byl zajištěn elektronickými prostředky, ke své osobě uvedla, že je zaměstnána s příjmem 25 000 Kč čistého měsíčně, je svobodná, bezdětná, bydlí v podnájmu, má učňovské vzdělání, příjem ostatních členů domácnosti je 20 000 Kč. Z rámcové úvěrové smlouvy soud nezjistil pro věc podstatné skutečnosti, z této listiny nevyplývá další prověření úvěruschopnosti žalované. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně při ověření bonity vyšla z údajů uvedených žalovanou ve smlouvě, zjistila, že žalovaná má splátky jiným společnostem 18 000 Kč, žalovanou žalobkyně lustrovala v ISIR, SOLUS a MVCR a dalších externích registrech. Z úvěrových podmínek žalobkyně soud zjistil, že strany si sjednaly podmínky zesplatnění úvěru tak, že žalobkyně může úvěr zesplatnit, pokud žalovaná dluží dvě a více splátek nebo nezaplatí splátku déle než tři měsíce. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná celkem čerpala 35 000 Kč a splatila 1 108 Kč. Z výzev ze dne [datum] a [datum] a podacích archů má soud za prokázané upomínání žalované a zesplatnění úvěru. 4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně na základě smlouvy z [datum] poskytla žalované úvěr, který žalovaná čerpala v celkové výši 35 000 Kč. Žalovaná k prověření úvěruschopnosti sdělila své příjmy a svou životní situaci, žalobkyně si zjistila její splátkové zatížení a provedla lustraci dostupných rejstřících. Žalovaná se zavázala úvěr řádně splácet pravidelnými splátkami. Žalovaná na úvěr splatila do doby zesplatnění částku 1 108 Kč. Žalobkyně žalovanou upomínala. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., a to způsobem ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 občanského zákoníku, kdy podpis žalované byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smluv mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalované úvěr splácet, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. I v případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo, když tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. V tomto případě si žalobkyně obstarala údaje žalované, která sdělila, že je svobodná, bezdětná, zaměstnána s příjmem 25 000 Kč měsíčně, bydlí v podnájmu, příjmy ostatních členů domácnosti jsou 20 000 Kč měsíčně, dále žalobkyně lustrovala žalovanou v dostupných rejstřících a zjistila, že žalovaná má další splátky 18 000 Kč. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen je v případě pochybností dále ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, když při zjištění, že žalovaná má již splátky jiným společnostem 18 000 Kč, neověřila důkladněji její situaci například výpisem z bankovního účtu, neověřila její skutečné výdaje, když s příjmem 25 000 Kč a výdaji pouze na splátky 18 000 Kč měsíčně, může vzniknout pochybnost, jak splácí náklady na podnájem, který uvedla, energie a další životní náklady. Bez významu k posouzení úvěruschopnosti žalované je posuzování příjmů ostatních členů domácnosti. O nutnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy ohledně případného dalšího prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyní nemohl soud žalobkyni poučit, neboť se jednání neúčastnila. Protože žalobkyně neprokázala dostatečné prověření úvěruschopnosti dlužníka, shledal z tohoto důvodu soud smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila