24 C 55/2023-65 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 13 965 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 065 Kč od [datum] do zaplacení s tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná však úvěr nesplácela. Zažalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč, poplatku za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, nákladů na upomínání ve výši 980 Kč a smluvní pokuty ve výši 900 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky vyzvána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 10 000 Kč. V článku II. bod 5 uvedené smlouvy je sjednáno, že si dlužník zvolil službu„ Presto“ za 165 Kč. Dle článku 1 Sazebníku činí poplatek za poskytnutí úvěru za úvěr s jistinou od 5 001 do 10 000 Kč 29 % z půjčené částky na 30 dní. V článku 6.4 Všeobecných smluvních podmínek a v článku 3 Sazebníku je uvedeno, že věřitel má v případě prodlení dlužníka právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dle Sazebníku a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky po splatnosti, účelně vynaložené náklady činí paušální částku 35 Kč denně (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami, informací o spotřebitelském úvěru a sazebníkem). Žalobkyně poukázala na účet žalované částku 10 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] (prokázáno sdělením ČSOB ze dne [datum] a přehledem transakcí žalobkyně). Při prověřování úvěruschopnosti žalované vyšla žalobkyně z informace, že v domácnosti žalované žijí dvě osoby. Žalovaná žalobkyni uvedla pravidelný měsíční příjem ve výši 12 000 Kč měsíčně a pravidelné měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně měla rovněž k dispozici kopii občanského průkazu žalované a výpis z účtu žalované za období od [datum] do [datum], z něhož se podává, že počáteční stav účtu byl nulový, ke dni [datum] činil zůstatek - 24,89 Kč (prokázáno kopií občanského průkazu, výpisem z účtu žalované a bankid výpisem). Dne [datum] byla žalované zaslána upomínka (prokázáno upozorněním na osobní návštěvu ze dne [datum] a potvrzením o odeslání dopisu). Žalované byla dne [datum] právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva, v níž byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 16 107,02 Kč, a to ve lhůtě tří dnů (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] a podacím lístkem z téhož dne). 4. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele. Přestože žalovaná neuplatnila námitku neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 7. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne [datum] Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015-39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). 9. Žalobkyně dostatečně nezjišťovala a neověřovala příjmy a výdaje žalované, nezjišťovala například údaje o jejím zaměstnání a o bydlení. Žalovanou uváděné pravidelné měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč jsou přitom neobvykle nízké. Důkladnější prověření úvěruschopnosti žalované a nespoléhání se toliko na údaje uváděné žalovanou bylo namístě i s ohledem na skutečnost, že výše příjmu žalované 12 000 Kč měsíčně je nízká a z výpisů z účtu žalované, který měla žalobkyně k dispozici, vyplývalo, že zůstatek na účtu je velmi nízký (záporný). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované řádně, a smlouva o spotřebitelském úvěru je tedy z tohoto důvodu absolutně neplatná. 10. Podle § 2991 odst. 2, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Žalobkyně poskytla žalované dle smlouvy o úvěru částku 10 000 Kč, ačkoliv smlouva o úvěru platně nevznikla, měla proto dle ustanovení § 2993 o. z. právo, aby jí žalovaná tuto částku vrátila. Soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalované povinn