Okresní soud v Kolíně 18 C 119/2026-27 – Náklady řízení

Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 77 439,30 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 16. 4. 2025 distančním způsobem na adrese , internetový odkaz, , na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 70 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách od 16. 5. 2025, a to nejpozději do 8. 10. 2026. Žalovaný se za úvěr zavázal hradit denní smluvní úrok ve výši 0,933 % z nesplacené jistiny a poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný dále sjednal službu Klidné spaní a Presto. Prostředky byly zaslány na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to dne 21. 4. 2025 částka 3 000 Kč, 18. 4. 2025 částka 4 000 Kč, dne 19. 4. 2025 částka 4 000 Kč, 22. 4. 2025 částka 1 000 Kč, dne 20. 4. 2025 částka 3 000 Kč, 21. 4. 2025 částka 3 840 Kč, 22. 4. 2025 částka 1 000 Kč, 17. 4. 2025 částka 5 000 Kč, 20. 4. 2025 částka 3 000 kč, 16. 4. 2025 částka 5 000 kč, 23. 4. 2025 částka 1 160 Kč. Celkem žalovaný načerpal 34 000 Kč. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, na úvěr uhradil dne 10. 6. 2025 částku 15,06 Kč a dne 30. 7. 2025 částku 33,66 Kč, celkem 48,72 Kč. Žalobce úvěr vypověděl a následně zesplatnil, o čemž byl žalovaný informován. Žalobce eviduje vůči žalovanému dluh na jistině ve výši 33 951,28 Kč, poplatek ze vyplacení tranší úvěru ve výši 652,43 Kč, smluvní úrok v částce 37 437,63 Kč, poplatek za službu klidné spaní ve výši 25,62 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 1 593,90 kč, celkem dluh žalovaného činí 73 660,86 Kč. Dále žalobce dle čl. 8 VOP požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru za období od 9. 6. 2025 do 7. 9. 2025 v částce 3 778,44 Kč. Žalovaný přes předžalobní upomínku svůj dluh neuhradil doposud.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobce se z jednání omluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, z těchto listin bylo zjištěno, že účastníci sjednali dne 16. 4. 2025 pomocí prostředků komunikace na dálku na adrese www.flexifin.cz dohodu označenou jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s postupným čerpáním, na základě, které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku do výše 70 900 Kč. Žalovaný se dle č. l. VI a č. l. VII smlouvy zavázal úvěr s příslušenstvím vrátit v denních splátkách dle čl. V smlouvy, a to nejpozději do 8. 10. 2026 dle čl. VI smlouvy. Denní úrok byl sjednán ve výši 0,933 % z nesplacené jistiny, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, žalovaný dále sjednal službu Klidné spaní, kdy se zavázal hradit poplatek ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní, a službu Presto, kdy se zavázal zaplatit poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 4. 2025, všeobecnými obchodními podmínkami, informacemi pro spotřebitele o úvěru, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru). Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti provedl dle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelně měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 30 000 Kč. Ohledně svých výdajů pak uvedl, že činí celkem 10 500 Kč, z toho 5 000 Kč na pravidelné výdaje na bydlení, 5 000 Kč na splácení půjček, 500 Kč na další výdaje. Disponibilní příjem žalovaného činil 20 000 Kč. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 42 815 Kč a umožňovala bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši, ke svým tvrzením žalobce předložil výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přehled identifikovaných příjmů žalovaného. Žalobce dále ověřil, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru TelcoScore, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálním rejstříku, registru „sankční seznamy“ (prokázáno výpisem o posouzení úvěruschopnosti společnosti , právnická osoba, ., Identifikovanými příjmy). Soud konstatuje, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce považuje za dostatečné. Prostředky byly žalovanému zaslány na bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne 21. 4 .2025 částka 3 000 Kč, 18. 4. 2025 částka 4 000 Kč, dne 19. 4. 2025 částka 4 000 Kč, 22. 4. 2025 částka 1 000 Kč, dne 20. 4. 2025 částka 3 000 Kč, 21. 4. 2025 částka 3 840 Kč, 22. 4. 2025 částka 1 000 Kč, 17. 4. 2025 částka 5 000 Kč, 20. 4. 2025 částka 3 000 kč, 16. 4. 2025 částka 5 000 kč, 23. 4. 2025 částka 1 160 Kč (prokázáno výpisem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, autorizací ověření totožnosti). Na úvěr žalovaný uhradil dne 10. 6. 2025 částku 15,06 Kč a dne 30. 7. 2025 částku 33,66 Kč, celkem 48,72 Kč. Následně žalovaný neplnil podmínky smlouvy, nesplácel řádně a včas, proto žalobce učinil v souladu podmínkami splatným celý zbytek úvěru včetně příslušenství a smlouvu vypověděl. Žalovaný přesto na zažalovanou pohledávku neuhradil ničeho. Žalovaný byl dále k úhradě vyzván předžalobní upomínkou ze dne 14. 12. 2025 zaslanou dne 16. 12. 2025, na tuto nereagoval a ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 14. 12. 2025 včetně dokladu o odeslání).5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Věřitel sjednal smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.).7. Podle ust. § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.8. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.12. Pokud jde o požadavek na zaplacení denního smluvního úroku ve výši 0,933 % z nesplacené jistiny, uvádí soud následující. Při sjednávání úroků jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v případech, které mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, např. je-li dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, kvůli které nedosáhne na bankovní půjčku nebo úvěr, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či jeho usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). V posuzovaném případě činí sjednaný úrok celkem částku 37 437,63 Kč. Soud má za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o úroku je tak v daném případě absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy.13. Za shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je částečně důvodný a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 18. 2. 2026 do zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. věta před středníkem, když neshledal důvodu pro jiný postup. Ve zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch účastníků ve věci byl zhruba stejný, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.