5 C 293/2020-35 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a dále tento požadovala od [datum] do zaplacení, rovněž se domáhala úhrady kapitalizovaného úroku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 23,72 % ročně a dále tento požadovala od [datum] z jistiny do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta hotovost ve výši [částka] v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit rovněž úrok v pevné [částka], odměnu za administrativní činnosti ve výši [částka], za hotovostní inkaso ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala hradit v 58 týdenních splátkách po [částka], poslední splátka tak měla být uhrazena do [datum]. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], když o postoupení pohledávky byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalovaná shora uvedené částky neuhradila i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně včas a řádně omluvila, žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dnem [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř.. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastnic, když u obou byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. 3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy, jakož i z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal za zjištěné, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v příloze této smlouvy byly postoupeny na žalobkyni. V uvedené příloze pak figuruje pohledávka za žalovanou. Společnost dopisem ze dne [datum] informovala žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne [datum], jak doloženo podacím lístkem. 4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vzal soud za prokázané, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, když dne [datum] byla žalované předána hotovost ve výši [částka], žalovaná stvrdila převzetí této částky podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala [částka] včetně úroku ve výši [částka], včetně poplatku ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso ve výši [částka] uhradit v 58 týdenních splátkách po [částka], přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každá následující do konce dalšího následujícího týdenního období. 5. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady [číslo] a judikatury ESD považovaná za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o úvěru a o okolnostech sjednání této smlouvy žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínky. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to právě žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., také z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalované též poplatek, aniž by tento byl blíže definován, poplatek za hotovostní inkaso splátek, aniž by bylo uvedeno, jak tyto poplatky určila, a proč právě v dané výši. Není rovněž patrné, jaký je skutečný zisk věřitele z dané transakce. Uvedené poplatky v součtu činí 60 % z poskytnuté hotovosti, tedy z částky [částka] Tyto výše odměny vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčené peněžní prostředky ve formě úroku víceméně přiměřeného (v daném případě 23,72 % ročně), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednané vysoké poplatky shora specifikované nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou shledána absolutně neplatnou. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2019 č. j. 25 Co 335/2018-80, který obdobnou věc řešil, navíc v postavení žalobkyně byla rovněž [právnická osoba] 6. Soud vztah účastnic proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky představující rozdíl mezi částkou poskytnutou, tj. [částka], a částkou žalovanou skutečně uhrazenou, tedy [částka], jak tvrdila žalobkyně. Soud proto v této částce žalobě vyhověl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. První výzva k úhradě peněžité částky byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky datovaném [datum], jež bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum], jak doloženo podacím lístkem a ve světle § 573 o. z. se tak dostala do dispoziční sféry adresáta dnem [datum] a plněno mělo být do 10 dnů od doručení. Dnem [datum] se ocitla žalovaná v prodlení s úhradou peněžitého plnění dle § 1968, § 1970 o. z., je proto povinna hradit též úrok z prodlení, který odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedený závěr soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. 7. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná měla ve věci převážný úspěch, měla by proto právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů. Žalované však žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly. V této souvislosti soud uvádí, že při zjišťování převážného