5 C 286/2021-40 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacením částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období [datum] do [datum] a dále tento požadovala z jistiny ve výši 7,25% ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalované hotovost ve výši [částka] v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku včetně souhrnného poplatku [částka], uhradit v pravidelných 39 týdenních splátkách po [částka], přičemž splatnost poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však uhradila toliko [částka]. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná dopisem informována. Žalobou uplatněná částka proto tvoří toliko rozdíl mezi částkou poskytnutou a žalovanou skutečně uhrazenou a to z titulu bezdůvodného obohacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od data následujícího po splatnosti poslední splátky. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaná nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dnem [datum] dle § 49 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně se včas a řádně z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastnic, když u nich byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba], postoupila na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu, jež byl přílohou uvedené smlouvy, v němž figuruje pohledávka za žalovaným. Žalovaná byla informován o postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum], který byl [datum] dán k poštovní přepravě (jak doloženo oznámením i podacím lístkem). Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě v den podpisu smlouvy žalované předal hotovost ve výši [částka]. Uvedené bylo prokázáno smlouvou. Z celkové poskytnuté částky [částka] žalovaná uhradila toliko [částka], jak vyplynulo z žalobních tvrzení. Žalovaná ostatně netvrdila, nedoložila jediný důkaz o tom, že by z titulu uvedené smlouvy uhradila žalobkyni, případně jejímu právní předchůdci více. Soud proto uzavřel, že rozdíl mezi částkou poskytnutou [částka] a žalovanou dosud uhrazenou [částka] je částkou, kterou má žalovaná povinnost žalobkyni uhradit. Soud se rovněž ztotožnil s právním posouzením žalobkyně, že jde o plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 o. z., platného a účinného do 31. 12. 2013 (dále jen o. z.) za užití § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., neboť uvedená, k důkazu předložená smlouva o půjčce je neplatný právní úkon ve smyslu § 39 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona, soud k ní přihlédne i bez návrhu. V daném případě smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 51a o. z., kdy jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatek, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena od jejího právní předchůdce. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 o. z., neboť dle uvedené smlouvy měla žalovaná kromě poskytnuté částky hradit též poplatek. Uvedený poplatek však činí 60% z poskytnuté hotovosti, tedy částky [částka]. Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím poplatku v takové míře, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Také je obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takové jednání nemůže používat právní ochrany. Soud nedovodil okamžik prodlení ode dne následujícího po dni, na který připadla splatnost poslední splátky půjčky. Jak bylo již výše uvedeno, smlouva byla shledána soudem absolutně neplatnou, proto z ní nelze dovodit závazek žalované poskytnuté peněžité plnění žalobkyni vrátit nejpozději do [datum], tedy do data, na který připadla splatnost poslední splátky. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. Takováto výzva byla učiněna v oznámení o postoupení pohledávky [datum], které bylo dáno k poštovní přepravě [datum]. Dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. se oznámení - výzva k plnění dostala do dispoziční sféry adresáta dnem [datum]. Z obsahu této výzvy je zřejmé, že žalovaná měla plnit do 10 dnů ode dne doručení, tzn. do [datum]. Pokud tak neučinila, dnem [datum] se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá ji povinnost k úhradě úroku z prodlení. S ohledem na shora prezentovaný závěr soud žalobě vyhověl co do úroku z prodlení od [datum] do zaplacení, vycházel z ustanovení § 1968, § 1970 z. č. 89/2012 Sb. a z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Co do zbývající části předmětu sporu soud žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná měla úspěch v 60% předmětu sporu, neúspěch v 40%, má proto právo na 20 % účelně vynaložených nákladů. Žalované však náklady řízení nevznikly. V této souvislosti je nutné zmínit nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne [datum], kdy je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto při určení míry úspěchu vycházel též z požadovaných úroků z prodlení a jejich kapitalizace ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku. Soud uložil účastníkům zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek na soudním poplatku v částce [částka] dle položky [číslo] bod 2 ve spojení s položkou [číslo] bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., neboť ve věci nevydal platební rozkaz, nařídil jednání. Účastníci hradí poplatek dle míry úspěchu ve sporu, tj. žalobkyně 60% a žalovaná 40% z částky [částka] (vis výroky IV., V.)