5 C 287/2021-37 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacením částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období [datum] do [datum] a dále tento požadovala z jistiny ve výši 7,25% ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalované hotovost ve výši [částka] v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku včetně souhrnného poplatku [částka], uhradit v pravidelných 40 týdenních splátkách po [částka], přičemž splatnost poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však neuhradila ničeho. Dále se domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] z jistiny a dále tento požadovala od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] dne [datum], na jejímž základě poskytl žalované hotovost ve výši [částka] v den podpisu smlouvy. Žalovaná se ji zavázala vrátit i se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v 40 týdenních splátkách po [částka] do [datum]. Dosud však zaplatila [částka]. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná dopisem informována. Žalobou uplatněná částka proto tvoří toliko rozdíl mezi částkou poskytnutou a žalovanou skutečně uhrazenou a to z titulu bezdůvodného obohacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v obou případech od data následujícího po splatnosti poslední splátky. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaná nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dne [datum] podle § 49 odst. 4 o.s.ř.. Žalobkyně se včas a řádně z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, když u nich byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba], postoupila na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu, jež byl přílohou uvedené smlouvy, v němž figurují obě pohledávky za žalovanou. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum], který byl [datum] dán k poštovní přepravě (jak doloženo oznámením i podacím lístkem). Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce, na jejímž základě v den podpisu smlouvy žalovanou předal žalované hotovost ve výši [částka] a dne [datum] další smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované [částka]. Uvedené bylo prokázáno smlouvami. Z celkové poskytnuté částky [částka] žalovaná uhradila toliko [anonymizována dvě slova], jak vyplynulo z žalobních tvrzení. Žalovaná ostatně netvrdila, nedoložila jediný důkaz o tom, že by z titulu uvedených smluv uhradila žalobkyni, případně jejímu právní předchůdci více. Soud proto uzavřel, že rozdíl mezi částkou poskytnutou [částka] a žalovanou dosud uhrazenou [částka], je částkou, kterou má žalovaná povinnost žalobkyni uhradit (viz výroky I., III. rozsudku). Soud se rovněž ztotožnil s právním posouzením žalobkyně, že jde o plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 o. z., platného a účinného do 31. 12. 2013 (dále jen o. z.) za užití § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., neboť uvedené, k důkazu předložené smlouvy o půjčce jsou neplatné právní úkony ve smyslu § 39 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona, soud k ní přihlédne i bez návrhu. V daném případě smlouvy mezi jejími účastníky byly uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 51a o. z., kdy jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V daném případě, jak zřejmé z textu předložených smluv, tyto byly předtištěny, byly napsány předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatek, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právní předchůdce. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 o. z., neboť dle uvedené smlouvy měl žalovaný kromě poskytnuté částky hradit též poplatek. Uvedený poplatek však činí v jednom případě 70% a ve druhém 64% z poskytnuté hotovosti, tedy částky [částka]. Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím poplatku v takové míře, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Také je obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takové jednání nemůže používat právní ochrany. Soud nedovodil okamžik prodlení ode dne následujícího po dni, na který připadla splatnost poslední splátky půjčky. Jak bylo již výše uvedeno, smlouvy byly shledány soudem absolutně neplatnými, proto z nich nelze dovodit závazek žalované poskytnuté peněžité plnění žalobkyni vrátit nejpozději do [datum] a ve druhém případě do [datum], tedy do data, na který připadla splatnost poslední splátky. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. Takováto výzva byla učiněna v oznámení o postoupení pohledávky [datum], které bylo dáno k poštovní přepravě [datum]. Dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. se oznámení - výzva k plnění dostala do dispoziční sféry adresáta dnem [datum]. Z obsahu této výzvy je zřejmé, že žalovaná měla plnit do 10 dnů ode dne doručení, tzn. do [datum]. Pokud tak neučinila, dnem [datum] se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá ji povinnost k úhradě úroku z prodlení. S ohledem na shora prezentovaný závěr soud žalobě vyhověl co do úroku z prodlení od [datum] do zaplacení, vycházel z ustanovení § 1968, § 1970 z. č. 89/2012 Sb. a z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Co do zbývající části předmětu sporu soud žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. a IV. je patrno. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy každý z účastníků měl ve věci úspěch prakticky co do výše poloviny. Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V této souvislosti je nutné zmínit nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne [datum], kdy je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto při určení míry úspěchu vycházel též z požadovaných úroků z prodlení a jejich kapitalizace ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku. Soud uložil účastníkům zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek na soudním poplatku v částce [částka] dle položky [číslo] bod 2 ve spojení s položkou [číslo] bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., neboť ve věci nevydal platební rozkaz, nařídil jednání. Účastníci hradí poplatek dle míry úspěchu ve sporu, tj. každý polovinou (viz výroky VI., VII.).