5 C 312/2021-86 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že původní věřitel, [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši [částka]. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaný úvěr však čerpal, ale do uvedeného data peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na který se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené [datum] mezi původním věřitelem a žalobkyní. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vyslovil svoji místní nepříslušnost, po právní moci tohoto usnesení věc postoupil Okresnímu soudu v Klatovech (právní moc [datum]). 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba mu byla doručena dnem [datum] a předvolání k jednání dnem [datum] podle § 49 odst. 4 o. s. ř.. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.. 4. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek a jejího seznamu, z níž vzal za prokázané, že smlouva byla uzavřena dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Na základě této smlouvy byly na žalobkyni postoupeny pohledávky specifikované v seznamu – datovém souboru. V uvedeném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovaným. Původní věřitel dopisem ze dne [datum] informoval žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni, jak doloženo oznámením (č. l. 58 spisu). 5. Z žalobních tvrzeních, která ze strany žalovaného nebyla rozporována a byla podložena informacemi o spotřebitelském úvěru, smlouvou o revolvingovém úvěru jakož i obchodními podmínkami, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] (dále jen banka), uzavřel s žalovaným jako spotřebitelem dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, a to prostřednictvím webových stránek. V uvedené smlouvě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu [částka], smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu 8,50% měsíčně, jakož i poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,50% z částky každého čerpání úvěru. Čerpání úvěru mělo probíhat tak, že na základě žádosti žalovaného o čerpání prostřednictvím webové aplikace dostupné na internetových stránkách banky na adrese [webová adresa] nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu banky převede banka peníze na bankovní účet žalovaného, který sdělí při podání žádosti o úvěr prostřednictvím aplikace dostupné na webových stránkách nebo jinak v souladu s obchodními podmínkami. V článku V. smlouvy byly uvedeny podmínky splácení úvěru. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný čerpal úvěr v konečné výši [částka], na podporu tohoto tvrzení předložila listinu označenou„ platební informace“ z níž však nelze k tomuto závěru dospět, stejně tak i z listiny označené„ [jméno] application info (č. l. 46 spisu)“. Soud proto vyzval žalobkyni usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], doručeno [datum rozhodnutí], aby prokázala, že na účet číslo [bankovní účet] banka úvěr v konečné výši [částka] žalovanému poskytla. Žalobkyně žádný další důkaz nenavrhla, usnesení zůstalo bez reakce, soudu došla toliko žádost o omluvu z jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z jednání omluvila, soud ji nemohl poučit v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázala, že na účet žalovaného byl poskytnut úvěr v celkové výši [částka], tedy opětovně v duchu usnesení č. j. [číslo jednací]. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby ji poskytl poučení v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř. a soud není oprávněn ani povinen sdělovat žalobkyni potřebné poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno v rozsahu svého tvrzení, že banka jako právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši [částka]. V této souvislosti soud pro úplnost uvádí, že ze sdělení [právnická osoba] (č. l. 76 spisu) bylo prokázáno, že žalovaný je majitelem účtu číslo [bankovní účet], a to od [datum], to však neprokazuje tvrzení žalobkyně, že na uvedený účet částka [částka] z titulu uzavřené úvěrové smlouvy byla poskytnuta. 6. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně, shora jmenovanou bankou, a žalovaným, považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatností absolutní dle § 588 o. z.. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný je v pozici spotřebitele (tak jak jej vymezuje § 419 o. z.). Druhou smluvní stranou byla banka a to podnikatel v intencích § 421 odst. 1 o. z.. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřené v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z., je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z obsahu úvěrové smlouvy je zřejmé, že smluvní strany sjednaly úrok ve výši 8,50% měsíčně, tj. 102% ročně, což je úrok zjevně nepřiměřený odporující dobrým mravům. Takto sjednaný úrok soud hodnotí jako zcela nemravný, mnohonásobně převyšující průměrné úrokové sazby pro daný typ úvěru, jak obecně známo. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Je pak lhostejné, že žalobkyně se úhrady úroků nedomáhá, protože podstatné je to, co bylo sjednáno, neboť rozhodným okamžikem pro posouzení platnosti právního jednání je okamžik jeho učinění. Zde lze zmínit například rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Co 245/2020, který obdobnou věc řešil. 7. Lze shrnout, že uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru mezi bankou a žalovaným je smlouvou absolutně neplatnou, protože smluvní ujednání představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy tuto nerovnováhu hodnotil jako důvod neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy a vztah právního předchůdce žalobkyně, potažmo žalobkyně a žalovaného posoudil jako vztah vzniklý z tzv. bezdůvodného obohacení. Nelze rovněž přehlédnout, že právní předchůdce žalobkyně byl profesionál na trhu v poskytování úvěrů a jeho konání, pokud sjednává úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje při tom na malou finanční gramotnost dlužníků či nezodpovědnost, případně tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v dané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Je nutné mít na zřeteli i to, že sjednáváním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. [příjmení] tak šedá ekonomická sf