8 C 33/2022-29 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se domáhá pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, se zákonným úrokem z prodlení, když žalobkyně se stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla společnosti [právnická osoba], a to na základě Smlouvy o půjčce [číslo] kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovaným dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to formou půjčky, v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž v souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky a ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky i právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkovou částku ve výši [částka]. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně již ničeho uhrazeno. Žalovaný tedy dluží žalobkyni jistinu ve výši [částka], představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši [částka] a částkou žalovaným zaplacenou ve výši [částka], dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] představuje zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny od [datum] do [datum]. 2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 4. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 5. Z předložené Smlouvy o půjčce [číslo] datované [datum] a uzavřené mezi společností [právnická osoba] na straně jedné a žalovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému půjčku v částce [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále souhrnný poplatek v celkové částce [částka]. Žalovaný se tak zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši [částka], a to formou 53 týdenních splátek po [částka]. První splátku se přitom žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem uvedené smlouvy žalovaný potvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti celou částku půjčky. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce pak byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, které byly soudu rovněž k důkazu předloženy. Žalovaný své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy řádně neplnil, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Právní předchůdkyně žalobkyně proto z důvodu nesplnění povinnosti uhradit včas příslušnou splátku využila v souladu s obsahem smluvních podmínek práva požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Celkem žalovaný z titulu výše uvedené smlouvy o půjčce uhradil pouze částku ve výši [částka], když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy o půjčce byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum] mezi obchodní společností [právnická osoba] jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. 6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o půjčce, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů půjčky (spotřebitelského úvěru) v podobě souhrnného poplatku v celkové výši [částka] dospěl shodně jako žalobkyně k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 39 obč. zák., podle něhož neplatným je kromě jiného právní úkon (jednání), který se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva o půjčce (či spíše úvěru) uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 52 a násl. obč. zák., když ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. přímo výslovně zakazovalo ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu, tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem