8 C 304/2023-36 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 19 076 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly téhož dne zaslány na účet žalovaného, když žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve třech měsíčních splátkách, s datem poslední splátky dne [datum]. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání žalobního návrhu žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši 13 889 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta a náklady spojené s uplatněním pohledávky a ponížen poplatek. Smlouva byla uzavřena v písemné podobě, a to prostřednictvím webové stránky žalobkyně [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry, tj. splatnost a výši zápůjčky, a poté vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. V důsledku prodlení žalovaného tomuto vznikla povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení, dále smluvní pokutu, která byla částečnou úhradou žalovaného umořena a účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením za písemné výzvy, odeslané dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], v celkové výši 2 500 Kč, které byly rovněž umořeny částečnou úhradou žalovaného. Celkem tak má žalovaný dlužit žalobkyni na jistině a poplatku částku ve výši 19 076 Kč, kterou neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. Žalovaný při jednání ve věci samé, které se konalo dne [datum], k návrhu na zahájení řízení uvedl, že ponechává rozhodnutí o něm na úvaze soudu. 3. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 5. Z předložené smlouvy o zápůjčce, uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní jako zapůjčitelem (věřitelem) na straně jedné a žalovaným jako vydlužitelem (klientem) na straně druhé, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 15 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal tuto částku, navýšenou o sjednaný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč, zaplatit žalobkyni formou tří splátek po 8 000 Kč, splatných 31., 62. a 93. dne od poskytnutí zápůjčky. Celková částka splatná žalovaným tedy činila 24 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla deklarována ve výši 0 %, roční procentní sazba nákladů (RPSN) pak činila 1689 %. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, které byly soudu rovněž k důkazu předloženy. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků vyplývajících z předmětné smlouvy byl v článku 2.4. uvedené smlouvy sjednán závazek žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Současně se pak žalovaný zavázal nahradit žalobkyni v případě svého prodlení účelně vynaložené náklady, a to kromě jiného i za písemné upomínky a výzvy k úhradě, ve výši 500 Kč za každou upomínku. Předloženými dopisy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] přitom žalobkyně prokázala, že adresovala žalovanému před započetím soudního vymáhání svého nároku pět prakticky téměř totožných písemných výzev k úhradě dluhu. Žalobkyně pak v řízení prokázala i skutečnost, že dne [datum] poukázala na bankovní účet žalovaného částku 15 000 Kč. Žalovaný z titulu uzavřené smlouvy žalobkyni zaplatil celkovou částku ve výši 13 889 Kč, když v řízení v tomto ohledu nebyl žalovaným relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. 6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o zápůjčce, když již jen s ohledem na„ sjednanou“ výši nákladů zápůjčky (spotřebitelského úvěru) v podobě jakéhosi, blíže smlouvou nespecifikovaného, poplatku v celkové výši 9 000 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. 7. V daném případě se žalovaný jako spotřebitel předmětnou smlouvou o zápůjčce zavázal žalobkyni k zaplacení nákladů za poskytnutí zápůjčky (spotřebitelského úvěru) v celkové výši 9 000 Kč, tzn. že tyto náklady u poskytnuté zápůjčky v částce 15 000 Kč činí 60 % samotné výše žalobkyní poskytnuté částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí zápůjčky je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům, když je zjevné, že stanovený poplatek za poskytnutí zápůjčky má zastřít ve smlouvě deklarovanou nulovou zápůjční úrokovou sazbu. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku sp. zn. 25 Co 335/2018 ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že„ pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou, navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou (v nyní posuzované věci sjednané náklady zápůjčky dosahují 3/5 výše samotné částky zápůjčky)“. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku sp. zn. 25 Co 100/2020 ze dne 24. 6. 2020, který se rovněž zabýval obdobným nárokem, pak Kraj