Okresní soud v Klatovech 4 C 175/2026-71 – Náklady řízení

zaplacení 23 337,76 Kč s příslušenstvím

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 337,76 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, l, Anonymizováno, , Anonymizováno, . dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě načerpal žalovaný úvěr v konečné výši 28 337,76 Kč, který měl splatit nejpozději do , datum, . Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Celková výše nároku žalobkyně činí po zohlednění případných plateb žalovaného částku 23 337,76 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K ústnímu jednání dne , datum, byla žalobkyně omluvena, žalovaný se nedostavil, předvolání se žalobou mu bylo řádně doručeno fikcí dnem , datum, . Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (nyní , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .) se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit v částce 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokovým navýšením 146,949 % ročně. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván dopisem ze dne , datum, .Soud se zabýval posouzením listiny označené jako úvěrová smlouva a dospěl k závěru, že se jedná o absolutně neplatné právní jednání pro rozpor sjednaného příslušenství s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z.. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z obdobných úvěrů se v daném období pohybovaly na úrovni téměř šestinásobně nižší. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil, smlouvu s ním neuzavřel (smlouva byla uzavřena distančním způsobem, stěží lze tedy předpokládat, že by byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, přičemž žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu), pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích ve smyslu (§ 576 o.z.), nýbrž je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.).S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud posuzoval, zda se v daném případě nejedná o nárok z bezdůvodného obohacení žalovaného ve smyslu § § 2993 o.z.. Soud v daném případě nepokládá z listin založených ve spise za prokázané, že žalovaný načerpal úvěr právě v částce 28 337,76 Kč. Žalobkyně soudu doložila listiny označené jako „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ (čl. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ), z nichž lze v kontextu s historickým výpisem z úvěrového účtu (čl. , Anonymizováno, ) usuzovat, že žalovaný za období od , datum, do , datum, patrně načerpal celkem částku 65 222 Kč, nikoli částku 28 337,76 Kč, jak je obsaženo v žalobních tvrzeních. Zde se připomíná, že žalobce je povinen nejprve řádně tvrdit a listinami svá tvrzení teprve prokazovat. Obsah doložených listin je však stran celkově čerpané částky úvěru se žalobními tvrzeními v rozporu. , adresa, lze bez řádných žalobních tvrzení usuzovat, co představuje částka 28 337,76 Kč, pakliže žalobní požadavek nakonec bez dalšího zní na částku 23 337,76 Kč bez toho, aby byly tvrzeny nějaké konkrétní platby žalovaného. I pokud by soud přesto vycházel ze žalobních tvrzení o tom, že žalovaný celkem načerpal na úvěr částku 28 337,76 Kč (což se s ohledem na obsah listin jeví jako nepravdivé), není dále tvrzeno a prokazováno, jaké konkrétní platby žalovaný na takovou pohledávku právnímu předchůdci žalobkyně či samotné žalobkyni plnil, aby soud mohl učinit objektivní závěr o výši bezdůvodného obohacení žalovaného. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a zbavila tak soud možnosti poskytnout jí poučení o jiném právním názoru na uplatněný nárok dle § 118a odst. 2 o.s.ř. (případné bezdůvodné obohacení) a návazné poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ve vztahu k tomuto bezdůvodnému obohacení, když tato poučovací povinnost je realizována zásadně u jednání. Přesto soud žalobkyni k uvedenému vyzval ve snaze odvrátit nepředvídatelnost svého rozhodnutí přípisem ze dne , datum, , který byl žalobkyni doručen společně s předvoláním dne , datum, , výzva však zůstala ze strany žalobkyně bez odezvy. V daném případě tak nezbývá než uzavřít, že není řádně tvrzena celková částka, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, ani částka, kterou na toto bezdůvodné obohacení již plnil, tedy v jakém rozsahu jej již vydal, aby mohl soud učinit závěr o skutečné výši aktuálního bezdůvodného obohacení. Tato skutková tvrzení musí činit žalobkyně, soud je nemůže z obsahu spisu jakkoli dovozovat. Žalobkyně však na úplná tvrzení rezignovala a nedostatky nenapravila ani po výzvě soudu, proto nezbylo než žalobu zamítnout.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., plný procesní úspěch měl v daném sporu žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.Výrokem III. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 233 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v částce 934 Kč, soudní poplatek za nikoli formulářový návrh měl činit 1 167 Kč, rozdíl představuje částku 233 Kč.