Okresní soud v Klatovech 4 C 96/2026-119 – Náklady řízení

zaplacení 71 367,41 Kč s příslušenstvím

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 367,41 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě načerpal žalovaný úvěr v konečné výši 71 367,41 Kč, který měl splatit nejpozději do , datum, . Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Celková výše nároku žalobkyně činí po zohlednění případných plateb žalovaného částku 71 367,41 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K ústním jednáním dne , datum, a , datum, se ani jeden z účastníků nedostavil, žalobkyně se v obou případech omluvila, žalovaný měl vždy předvolání řádně doručeno (dne , datum, a dne , datum, ). Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém úvěru“ ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (nyní , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .) se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit v částce 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokovým navýšením 8,5 % měsíčně (tj. 102 % ročně). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván dopisem ze dne , datum, .Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém úvěru“ a dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatným právním jednáním pro rozpor sjednaného příslušenství s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z obdobných úvěrů se v daném období pohybovaly na úrovni téměř pětinásobně nižší. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil, smlouvu s ním neuzavřela (smlouva byla uzavřena distančním způsobem, stěží lze tedy předpokládat, že by byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, přičemž žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu), pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích ve smyslu (§ 576 o.z.), nýbrž je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.).S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud posuzoval, zda se v daném případě nejedná o nárok z bezdůvodného obohacení žalovaného ve smyslu § § 2993 o.z.. Soud nepokládá z listin založených ve spise za prokázané, že žalovaný načerpal úvěr právě v částce 71 367,41 Kč, jak se uvádí v žalobě. Žalobkyně soudu doložila listiny označené jako „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ (čl. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ), jakož i listiny na čl. , Anonymizováno, –, Anonymizováno, a , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , které jsou jakýmisi interními sjetinami právního předchůdce žalobkyně, z nichž lze v kontextu s historickým výpisem z úvěrového účtu (čl. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ) usuzovat, že žalovaný za období od , datum, do , datum, patrně načerpal celkem částku cca 273 000 Kč, nikoli částku 71 367,41 Kč, jak je obsaženo v žalobních tvrzeních. Zde se připomíná, že žalobce je povinen nejprve řádně tvrdit a listinami svá tvrzení teprve prokazovat. Obsah doložených listin je však stran celkově čerpané částky úvěru se žalobními tvrzeními navíc v rozporu. Lze usuzovat, že částka 71 367,41 Kč je spíše celkovým dluhem žalovaného po započtení jeho plateb. Pokud by soud přesto vycházel ze žalobních tvrzení o tom, že žalovaný celkem načerpal na úvěr částku 71 367,41 Kč (což se s ohledem na obsah listin jeví jako nepravdivé), není dále tvrzeno a prokazováno, jaké konkrétní platby žalovaný na takovou pohledávku právnímu předchůdci žalobkyně či samotné žalobkyni plnil, aby soud mohl učinit objektivní závěr o výši bezdůvodného obohacení žalovaného. S ohledem na shora uvedené soud proto žalobkyni dne , datum, vyzval, aby soudu sdělila, jakou částku žalovaný celkem na základě úvěrové smlouvy načerpal a jaké konkrétní platby na svůj dluh učinil (tj. kolik celkem uhradil). Výzva soudu byla obsahem protokolu o jednání, který byl žalobkyni doručen dne , datum, . Pro úplnost soud připomíná, že nebylo jeho povinností ve vztahu k žalobkyni takovou výzvu činit, neboť se žalobkyně k jednání nedostavila a zbavila tak soud možnosti poskytnout jí poučení o jiném právním názoru na uplatněný nárok dle § 118a odst. 2 o.s.ř. (bezdůvodné obohacení) a návazné poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ve vztahu k tomuto bezdůvodnému obohacení, když tato poučovací povinnost je realizována zásadně u jednání. Přesto soud žalobkyni k uvedenému vyzval ve snaze odvrátit nepředvídatelnost svého rozhodnutí. Výzva soudu však zůstala bez odezvy ze strany žalobkyně (žalobkyně pouze učinila dne , datum, vyjádření stran zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, které po ní nebylo žádáno). Ani k jednání dne , datum, se žalobkyně nedostavila, platí proto totéž, co bylo uvedeno shora o nemožnosti soudu poskytnout jí odpovídající poučení. V daném případě tak nezbývá než uzavřít, že není řádně tvrzena celková částka, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, ani částka, kterou na toto bezdůvodné obohacení již plnil, tedy v jakém rozsahu jej již vydal, aby mohl soud učinit závěr o skutečné výši takového bezdůvodného obohacení. Tato skutková tvrzení musí činit žalobkyně, soud je nemůže z obsahu spisu jakkoli dovozovat. Žalobkyně však na úplná tvrzení rezignovala a nedostatky nenapravila ani po výzvě soudu, proto nezbylo, než žalobu zamítnout.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., plný procesní úspěch měl v daném sporu žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.Výrokem III. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 714 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v částce 2 855 Kč, soudní poplatek za nikoli formulářový návrh měl činit 3 569 Kč, rozdíl představuje částku 714 Kč.