Okresní soud v Klatovech 5 C 142/2026-39 – Neplatnost právního jednání

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 21 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 3. 7. 2025 do zaplacení. Uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , kdy žalované tento úvěr ve výši 30 000 Kč poskytla na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, . Smluvní strany sjednaly úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, v poslední upomínce byla informována o zesplatnění celého úvěru k datu 2. 7. 2025. Smluvní strany rovněž sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, tato byla zúčtována za období 3. 7. 2025 - 16. 11. 2025. Pohledávka žalobkyně je tvořena jistinou ve výši 30 000 Kč, smluvním úrokem 12 000 Kč a smluvní pokutou 4 110 Kč. Po zohlednění případných splátek žalované v celkové výši 24 934 Kč je předmětem žaloby toliko nesplacená jistina ve výši 21 176 Kč. Žalovaná uvedenou částku neuhradila i přes písemnou upomínku před podáním žaloby datovanou 16. 11. 2025.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně včas a řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dne , datum, v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, když u jmenované byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že v ní jako úvěrující vystupuje žalobkyně, žalovaná jako úvěrovaná. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 22 000 Kč při sjednané úrokové sazbě 40 % měsíčně, RPSN činila 5 577,52 %. V případě prodlení žalované s plněním poskytnutého úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaná v prodlení. Ze zprávy , právnická osoba, ., datované , datum, bylo prokázáno, že majitelem běžného účtu číslo , č. účtu, byla žalovaná, když z výpisu z daného účtu bylo prokázáno, že na tento účet dne , datum, byla stran žalobkyně poukázána částka ve výši 22 000 Kč. Žalobkyně v žalobních tvrzeních sice uvedla, že poskytla žalované úvěr v celkové výši 30 000 Kč na uvedený bankovní účet žalované, avšak tato tvrzení nekorespondují s výpisem z běžného účtu, který byl poskytnut k žádosti soudu , právnická osoba, ., dne , datum, . Z žalobkyní předloženého potvrzení o provedené platbě (důkaz na č.l. 16 spisu) je evidentní, že částka 8 000 Kč byla poukázána na jiné číslo účtu, než uvedené v úvěrové smlouvě a v žalobě samotné. Žalobkyně se k jednání nedostavila, proto ji soud nemohl poučit v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázala, že na účet žalované byla připsána celková částka 30 000 Kč, tedy o 8 000 Kč vyšší, než prokázáno výpisem z daného účtu. Soud nemá povinnost dané poučení poskytovat jinak než při jednání, nemá ani povinnost za účelem poučení žalobkyně odročovat jednání. Soud proto uzavřel, že žalobkyně na účet žalované prokazatelně poskytla částku 22 000 Kč, když žalobkyně neprokázala, že na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě poukázala 30 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila dílčí splátky v celkové výši 24 934 Kč, žalovaná tato tvrzení nesporovala.4. Po právní stránce soud uzavřel, že k důkazu předložená smlouva o úvěru je smlouvou absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaná byla v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy smluvní strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvu absolutně neplatnou.5. S ohledem na výše prezentovaný právní názor o absolutní neplatnosti právního jednání soud posoudil poskytnuté plnění žalované ve výši prokazatelně 22 000 Kč jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. Žalovaná se na úkor žalobkyně bez právního důvodu obohatila o částku 22 000 Kč, avšak, jak tvrdila žalobkyně, žalovaná žalobkyni poskytla dílčí platby ve výši 24 934 Kč, tedy plně poskytnutou částku žalobkyni vrátila. S ohledem na uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno.6. S ohledem na shora uvedený právní názor soud sice k důkazu provedl občanský průkaz žalované, její rodný list, ale nedovodil z těchto listin žádných pro věc významný zjištění. Žalobkyně k důkazu předložila potvrzení o provedené platbě vystavené , datum, (listinný důkaz na č. l. 16 spisu), z něhož je zřejmé, že poskytla částku 8 000 Kč dne , datum, na účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , kdy se jedná o naprosto jiné číslo, než číslo účtu uvedené žalovanou v úvěrové smlouvě a než bylo rovněž prezentováno v žalobě, kdy podle žalobních tvrzení na č. účtu , č. účtu, měla být stran žalobkyně poukázána částka 30 000 Kč. V žalobě není tvrzeno, že částka byla poukázána, byť i jen zčásti, co do rozsahu 8 000 Kč na jiné číslo účtu. Žalobkyně v žalobních tvrzeních rovněž netvrdila, že předmětnou pohledávku postoupila na třetí osobu, byť k důkazu předložila smlouvu o postoupení pohledávek a dodatek č. 3 této smlouvy. Soud s ohledem na absenci tvrzení ohledně postoupení pohledávky z těchto listin nedovodil pro věc žádných zjištění.7. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalované ve sporu, které však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.8. Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 848 Kč, ale soud k jejímu návrhu elektronický platební rozkaz nevydal, v řízení pokračoval, bylo proto třeba doměřit soudní poplatek dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků do částky 1 059 Kč. Doplatek činí 211 Kč. Soud uložil tento zaplatit žalobkyni jako straně ve sporu neúspěšné, a to za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb.