16 C 366/2020-11 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění rozsudku se řídí ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [příjmení] p.l.c. a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, a to dne 15. 1. 2017 až do výše úvěrového limitu [číslo]. Žalovaný celkem čerpal částku ve výši 10.761 Kč. Žalovaný neuhradil jistinu ve výši 9.999,17 Kč ke dni splatnosti 15. 8. 2017. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 18. 12. 2019 postoupena [právnická osoba] a smlouvou ze dne 19. 12. 2019 pak žalobkyni. Oba účastníci na základě výzvy soudu projevili souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud provedl ve věci řadu listinných důkazů, a to smlouvu o revolvingovém úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy k úhradě, obchodní podmínky, předžalobní upomínku. Z těchto důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že dne 15. 1.2 017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému tento úvěr ve výši limitu 35.000 Kč. Žalovaný z jistiny nezaplatil částku ve výši 9.999,17 Kč, i když byl opakovaně upomínán. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení náleží žalobkyni podle § 517 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 ve spojení s nařízením vlády ČR č. 351/2013 Sb., a to od 15. 8. 2017. O nákladech řízení pak rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Soud jí tedy přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 3 úkony právní pomoci po 200 Kč, tedy 600 Kč podle § 14b) vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění, 3 režijní paušály po 100 Kč, tedy 300 Kč podle téže vyhlášky, DPH ve výši 189 Kč, tedy celkem 1.489 Kč.