19 C 142/2020-28 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalovanému úvěr ve výši [částka], žalovaný měl vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek po [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši [částka], sestávajících z poplatku za uzavření smlouvy ve výši [částka], poplatku za správu úvěru ve výši [částka] a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši [částka]. Žalovaný podle žalobkyně ničeho neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně ke dni [datum] převedl část závodu zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů na společnost [právnická osoba], [IČO], jež postoupila pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], [IČO] a ta je smlouvou ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Jelikož žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř., nařídil soud jednání na den [datum], ke kterému se ani žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně ještě doplnila žalobu zejména o právní argumentaci před jednáním soudu, a to v podání ze dne [datum]. 4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé: A) Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru má soud za prokázané, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru právního předchůdce žalobkyně, přičemž v této žádosti jsou uvedeny jeho příjmy a výdaje. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně vyplnil se žalovaným tento formulář. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalovanému úvěr ve výši [částka], žalovaný měl vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek po [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši [částka], sestávajících z poplatku za uzavření smlouvy ve výši [částka], poplatku za správu úvěru ve výši [částka] a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši [částka] Součástí smlouvy o úvěru byl také Předpis splátek smlouvě o úvěru 13 M. B) Notářským zápisem ze dne [datum] sepsaného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ke dni [datum] převedl část závodu zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů na společnost [právnická osoba], [IČO], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na společnost [právnická osoba], [IČO] a ta je smlouvou ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. Oznámeními má soud za prokázané, že věřitelé vždy oznámili postoupení pohledávek žalovanému. C) Předžalobní upomínkou ze dne [datum] spolu s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Předžalobní upomínka byla podána na poště dne [datum], jak prokazuje podací lístek od této upomínky. D) Pokud se týče tvrzení žalobkyně, které je obsaženo v doplnění žaloby ze dne [datum], o tom, že žalovaný neuhradil žádné splátky a že se dostal do prodlení se všemi splátkami (viz strana 10 článek VI. uvedeného podání žalobkyně), není toto tvrzení podle názoru soudu pravdivé. Naopak z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný uhradil částku [částka]. K tomuto závěru dospěl soud při hodnocení níže uvedených důkazů. Předně shora citovanou smlouvou o úvěru se žalovaný zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve výši [částka] a dále celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka], celkem tedy [částka]. Sama žalobkyně přitom v žalobě tvrdila v článku III., že žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas, ocitl se v prodlení, a z titulu smlouvy o úvěru je v prodlení s úhradou žalované částky ve výši [částka]. Rozdíl mezi celkovým závazkem žalovaného ve výši [částka] a žalobkyní požadovanou částkou ve výši [částka] činí [částka]. Podle názoru soudu tato částka byla žalovaným skutečně uhrazena a žalobkyní započtena na jiná plnění, než na jistinu, konkrétně byla tato celkově zaplacená částka započtena na celkové náklady spotřebitelského úvěru. Žalobkyně totiž v podání ze dne [datum] nově oproti žalobě uvádí (viz strana 10 a 11 článek VI. v podání žalobkyně), že nepožaduje po žalovaném zaplacení poplatku za uzavření smlouvy ve výši [částka], uplatňuje z poplatku za správu úvěru pouze částku [částka], část poplatku za hotovostí výběr splátek ve výši [částka] a neuhrazený úrok z úvěru ve výši [částka]. Součet těchto tří částečně uplatněných nároků činí [částka]. Uvedená tvrzení jsou však v rozporu s dalšími žalobkyní předloženými důkazy. Konkrétně se jedná o přehled postoupených pohledávek, kdy na řádku [číslo] je identifikace pohledávky za žalovaným (excelová tabulka), která byla postupována. Přitom ve sloupci označeném„ W“, který je nazván„ Celkový aktuální dluh řádné pohledávky (včetně poplatků, úroků apod.)“ je u závazku žalovaného uveden celkový dluh ve výši [částka]. Podle názvu tento dluh je představován nejen jistinou dluhu, ale jedná se o celkový aktuální dluh, a to včetně poplatků, úroků a dalších dluhů vyplývajících z úvěrové smlouvy. V posuzovaném případě měl žalovaný uhradit ve dle jistiny úvěru ve výši [částka] a také celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka], sestávající z výše uvedených tří poplatků. Pokud ve smlouvě respektive v příloze ke smlouvě o postoupení pohledávky je uvedena celková aktuální výše dluhu [částka], je zřejmé, že žalovaný musel částku [částka] uhradit, neboť jeho celkový dluh činil při uzavření smlouvy o úvěru [částka]. Uvedené potvrzuje rovněž předžalobní upomínka ze dne [datum], ve které je vypočtena dlužná pohledávka po lhůtě splatnosti ve výši [částka], dále jsou zde uvedeny náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a zvlášť smluvní pokuta ve výši [částka] (součet těchto dluhů činí [částka]). Zde uvedená dlužná pohledávka po lhůtě splatnosti tak v žádném případě neodpovídá tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný na svůj původní dluh v celkové výši [částka] ničeho neuhradil (žalobkyně vyzývá k úhradě částky [částka]) a že žalobkyně požaduje pouze jistinu ve výši [částka] a dále [částka], které jsou představovány částí poplatku za správu úvěru ve výši [částka], částí poplatku za hotovostí výběr splátek ve výši [částka] a neuhrazeného úroku z úvěru ve výši [částka]. Koneckonců sama žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] na str. 4 v prvním odstavci na konci uvádí, že„ věřitel následně se žalovaným pravidelně komunikoval a každý měsíc jej po dohodě navštěvoval za účelem inkasa sjednané úvěrové splátky.“ Soudu není zřejmé, na jakém inkasu by se domlouvali, když žalovaný ničeho nehradil. Tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný ničeho neuhradil, pokládá soud za zcela účelová a rozporná s provedenými důkazy, jak soud hodnotil v tomto odstavci. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum], je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 6