12 C 261/2021-20 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 8.513 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 01.10.2011 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] dne 17.06.2016. 2. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhala zaplacení částky 2.970 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 01.08.2011 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] 17.06.2016. 3. V podání ze dne 13.09.2021 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 2.970 Kč s přísl. týkající se smlouvy o půjčce popsané v předchozím odstavci odůvodnění. Soud proto řízení v této části dle ust. § 96 o.s.ř. zastavil. 4. V podání ze dne 22.09.2021 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 2.000 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení od 12.08.2012 do 17.06.2016 (týká se půjčky ze dne 01.10.2011). Soud proto řízení v této části dle ust. § 96 o.s.ř. zastavil. 5. Soud rozhodl ve věci za splnění podmínky dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání. 6. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce ze dne 01.10.2011, včetně smluvních podmínek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.06.2016, předžalobní výzvou ze dne 16.02.2018 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 7. Dne 01.10.2011 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 20.000 Kč a žalovaná se ji zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14.501 Kč ve formě 45 týdenních splátek po 767 Kč (poslední splátka ve výši 753 Kč). Žalovaná splátky řádně nehradila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na splátkách celkem částku 11.487 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.06.2016 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 16.02.2018 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do 23.02.2018. 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena před datem 01.01.2014, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964Sb. (dále jen„ o. z. 1964“). 9. Podle § 657 o. z. 1964 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o. z. 1964 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 11. Podle § 56 odst. 1 o. z. 1964 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 12. Podle § 451 odst. 1 o. z. 1964 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 457 o. z. 1964 je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 o. z. 1964, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 20.000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto půjčku včetně souhrnného poplatku splácet týdenními splátkami stanovenými ve shora citované smlouvě. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradila na dluh částku 11.487 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 14. Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11) uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaných zápůjček vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Předmětná smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, účastníci sjednali (kromě dalšího) souhrnný poplatek ve výši 72,5 % jistiny dluhu (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů). Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že smlouva je jako celek neplatná, neboť jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním pouze nepřihlížet. Pro posouzení platnosti smlouvy již není podstatné, zda všechny nároky podle smlouvy žalobkyně také uplatňuje. 16. Smlouva byla sice posouzena jako neplatná, žalované se však dostalo plnění ve výši 20.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 457 o. z. 1964 včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 517 odst. 2 o.z. 1964. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uhradila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy částku 11.487 Kč, soud přiznal žalobkyni právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 8.513 Kč (20.000 – 11.487 = 8.513) se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 517 odst. 2 o. z. 1964 od data 23.02.2018 odvislého od data splatnosti dne 23.02.2018 obsaženého k výzvě k plnění ze dne 16.02.2018. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.087,27 Kč, přičemž tato částka představuje 48,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,14 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,86 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.483 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.