13 C 393/2020-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. a žalovaným dne [datum]. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost [příjmení] [příjmení] p.l.c., sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [anonymizováno] (dále je„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému k čerpání úvěr ve výši úvěrového limitu 35.000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr vrátit v měsíčních splátkách v minimální výši 12,5% z každé čerpané částky úvěru spolu s 8,5% úrokem měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnost žalovaného hradit účelně vynaložení náklady v souvislosti s prodlením ve výši 250 Kč. Roční úroková sazba činila 102 %, RPSN 264,42 %. Žalovaný čerpal částku v celkové výši 20.000 Kč, zůstala neuhrazena jistina 10.000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], která ji Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému revolvingový úvěr s limitem čerpání 35.000 Kč. Žalovaný načerpal částku 20.000 Kč, avšak své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnil. Žalovaný je tedy nepochybně povinen žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným platně dle ust. § 1879 o.z. postoupena, vrátit jistinu dluhu, která zůstala neuhrazena, nicméně ujednání o poplatku, obchodním úroku a smluvní pokutě soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a to i z hlediska vyváženosti smluvních práv a povinností. Za situace, kdy RPSN dle smlouvy činí 264,42 %, ujednán byl poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, obchodní úrok 8,5 % měsíčně, tj. 102 % ročně, smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky, náhrada účelně vynaložených nákladů při prodlení se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, má soud s ohledem na judikatur Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz)), že smlouva je jako celek dle ust. § 580 o.z. neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních strana pro rozpor s dobrými mravy, když jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovanému v souladu s neplatnou smlouvou dostalo plnění ve výši 20.000 Kč, na jistině zůstala nezaplacena částka 10.000 Kč, je povinen tuto částku žalobkyni vrátit dle us.t § 2993 o.z. z titulu bezdůvodného obohacení včetně úroku z prodlení ve výši odpovídající ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu zamítnul. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč, když neúspěch žalobkyně byl v poměrně nepatrné části. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.