14 C 388/2020-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.150 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 3. 4. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] výpisy k revolvingovému účtu, výpisem z účtu žalobkyně a předžalobní upomínkou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaná a žalobkyně dne 3. 4. 2020 uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 5.000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit včetně poplatku ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru ve výši 1.000 Kč a úroku z úvěru ve výši 20 % měsíčně, to vše ve formě měsíčních splátek v minimální měsíční výši 1/5 zůstatku dluhu, nejméně však ve výši 300 Kč. Pro případ prodlení žalované se splacením dluhu či jeho části byla sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení po dobu 3 kalendářních měsíců. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Dopisem ze dne 13. 10. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění dluhu. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 občasného zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 5.000 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnila a žalobkyni ničeho neuhradila. S ohledem na skutečnost, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), podrobil soud smluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a zvažoval, zda předmětná smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní, přičemž jako příklad uvedl smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutu ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek s tím, že na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokutě 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 10. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, neboť RPSN dle smlouvy činí v ideálním případě splacení do jednoho měsíce 519 % (čl. 9 Smlouvy o úvěru), úroky činí cca 240 % ročně (20 % měsíčně), poplatek představuje 20 % z jistiny a výše smluvní pokuty činí 121 Kč měsíčně, přičemž délka možného běhu smluvní pokuty je nejasná a umožňuje výklad i opakovaného požadavku na smluvní pokutu při prodlení. I když se smlouva snaží zmírnit tvrdost smlouvy vůči dlužníku limitací doby prodlení, a tím i limitací požadavku vysokých smluvních úroků, požadavkem úroků až od druhého měsíce po čerpání (první měsíc je evidentně saturován požadavkem na poplatek ve výši 20 % z jistiny), základní nastavení úvěru je výrazným způsobem nevyvážené. 11. S ohledem na shora uvedené proto dospěl soud k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku jako celek neplatná z důvodu výrazné nevyváženosti práv a povinnosti smluvních stran pro rozpor s dobrými mravy. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalované dostalo plnění ve výši 5.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou a že žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, uložil soud ve výroku I. rozsudku podle § 2993 věta první občanského zákoníku žalované vrátit žalobkyni poskytnuté a nevrácené plnění v částce 5.000 Kč spolu s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Všechna ostatní plnění požaduje žalobkyně podle neplatné smlouvy, a proto soud žalobu v této části soud ve výroku II. zamítnul. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 194 Kč, přičemž tato částka představuje 9,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.150 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 13. Povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč za žalobu byla žalobkyni uložena dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v souladu s položkou 2.2. a [číslo]) Sazebníku soudních poplatků (soudní poplatek činí v daném případě 1.000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 400 Kč, nedoplatek tak činí 600 Kč).