17 C 116/2021-34 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16.171 Kč s tím, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 17. 11. 2019 Úvěrovou smlouvu ([příjmení]), na jejímž základě žalobkyně dne 17. 11. 2019 žalované poskytla částku 20.000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila (spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 660 Kč a úrokem). Vedle jistiny dluhu v částce 12.661 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala poplatků za bezpečnou splátku 198 Kč, úroků 1.860 Kč, smluvních pokut 1.452 Kč a úroku z prodlení od 19. 5. 2021 do zaplacení z částky 16.171 Kč. Pro prodlení žalované byl úvěr zesplatněn k 11. 10. 2020. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. 4. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry v rámci své podnikatelské činnosti. 5. Z předsmluvních informací ID žádosti [číslo] soud zjistil, že žalobkyni se dostalo informací o právech a povinnostech smluvních stran následně uzavřené úvěrové smlouvy. Z úvěrové smlouvy ID žádosti [číslo] soud zjistil, že žalobkyně již dříve 10. 6. 2019 uzavírala se žalovanou úvěrovou smlouvu na částku 6.000 Kč, splatnou do 10. 7. 2019. 6. Z úvěrové zprávy ohledně žalované soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěrovou delikvenci žalované (způsob splácení splátkových kontraktů, neplátkových a dále kreditních karet). Žalobkyně (v zásadě) splácela řádné a neměla záznamy v dlužnických registrech. V době posuzování žádosti žalované však měla aktivních 6 úvěrů, dále kontokorent a kreditní kartu. S ohledem okolnosti žádosti žalované se žalobkyně spokojila se sdělením žalované, že je zaměstnána s příjmem 35.000 Kč měsíčně a výše výdajů na domácnost činí 6.000 Kč měsíčně; žalovaná má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. 7. Z úvěrové smlouvy ID žádosti [číslo] z 17. 11. 2019 soud zjistil, že účastníci se prostřednictvím komunikace na dálku dohodli na poskytnutí úvěru v částce 20.000 Kč žalované. Jako poplatek za poskytnutí úvěru byla sjednána částka 660 Kč, úrok byl sjednán na 49,20 %. Žalovaná měla vrátit celkem částku 27.520 Kč formou 24 měsíčních splátek ve výši (proměnlivé) uvedené ve splátkovém kalendáři ve smlouvě. Účastníci sjednali poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně, platbu za odklad splácení 1.980 Kč (při minimální platbě 1 Kč), smluvní pokutu 500 Kč za prodlení s plněním splátky (při prodlené splátce 500 Kč a více, jinak byla smluvní pokuta ve výši dlužné splátky), smluvní pokutu 10 % z nezaplacené jistiny a úroků v případě zesplatnění úvěru, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky, právo žalobkyně ukončit smlouvu v případě dluhu dvou a více splátek, nebo nezaplacení splátky po dobu delší tří měsíců. Smlouva odkazovala na sazebník poplatků v případě neplnění povinností podle smlouvy a upomínání úvěrové osoby. 8. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že 10. 6. 2019 byla připsána na účet žalobkyně ověřovací platba 1 Kč, a dne 17. 11. 2019 byla na takto ověřený účet převedena částka 20.000 Kč. 9. Z výzvy ke splacení celé půjčky z 11. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu 14.719 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy pro prodlení s úhradou závazků podle úvěrové smlouvy. 10. Z výpisu z čerpání, splátek a úhrad smlouvy [číslo] z 17. 11. 2019 ohledně úvěru 20.000 Kč (a ohledně žalované) soud zjistil, že žalovaná neuhradila 9., 10. a 11. splátku úvěru, neuhradila též poplatek za bezpečnou splátku 2x 99 Kč v souvislosti s 10. a 11. splátkou. Dluh odpovídal žalobnímu požadavku. 11. Z předžalobní výzvy a z podacího archu k předžalobní výzvě soud zjistil, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu a uvedenou výzvu odeslala žalované poštou dne 6. 4. 2021. 12. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 15. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, který měla vrátit včetně poplatku a úroků ve formě 24 (různě vysokých) splátek. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. 18. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 19. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady [číslo] ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady [číslo] s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 20. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. 21. Žalobkyně vysvětlila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Byť má soud pochybnosti o tom, zda zcela odpovídá smyslu zákona spolehnutí se na informace získané od žadatelky o úvěr bez jejich ověření předložením listin o příjmech a výdajích, je pravda, že žalobkyně se zabývala poměry žalované (zejména její úvěrovou historií) a dále že v minulosti již žalované poskytla úvěr, u kterého nedošlo k problémům. Soud v tomto konkrétním případě vyhodnotil aktivitu žalobkyně jako dostatečnou. 22. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Při zkoumání platnosti ujednání o smluv