17 C 176/2020-30 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14.800 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] 2017 uzavřené dne 1. 7. 2017 mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou (pod dřívějším jménem [jméno] [příjmení]) s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o prodeji části závodu z 8. 9. 2018 Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 12. 2019. Ze žaloby vyplývalo, že žalovaná uhradila částku 2.100 Kč na splátkách. Žalobkyně v doplnění tvrzení dále uvedla, že, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované (m.j. maximální počet tří závazků, bez exekuce, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, vyplnění žádosti o úvěr a lustrace v ISIR, [příjmení] a databázích inkasních agentur). Uvedený postup byl v souladu s § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., protože požadavky na postup budoucího věřitele musí být přiměřené. Pokud nebyla žalovaná úvěruschopná, neuvedla při kontraktačním procesu pravdivé údaje. Žalovaná sama poskytovatele úvěru vyhledala a oslovila, šlo o poskytnutí rychlé půjčky v hotovosti a s předpokladem, že žalovaná je člověkem s průměrným rozumem a schopností jej užívat s běžnou péčí a opatrností. I pokud by nebyl úvěr vyhodnocen jako platný, mělo by dojít k uložení povinnosti vrátit poskytnuté plnění žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 1. 7. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele poskytla informace o smluvních podmínkách následně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 1. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru 10.000 Kč. Žalovaná prohlásila, že je na rodičovské dovolené s příjmem 7.600 Kč + 1.600 Kč měsíčně a příjmem z brigády 5.000 Kč měsíčně; příjem přítele činil 11.500 Kč měsíčně. Náklady žalovaná měla 8.000 Kč, náklady na energie 5.200 Kč měsíčně a náklady na stravování 4.000 Kč měsíčně. Žalovaná žila v domácnosti s další dospělou osobou, se dvěma osobami do 6 let, a jednou osobou do 15 let; své příjmy doložila výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání dávky a smlouvou o bydlení. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory z 16. 2. 2017 soud zjistil, že k rukám žalované jsou vypláceny přídavky na dítě ve výši 1.610 Kč. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako pronajímatelé a žalovaná jako nájemce měli uzavřít nájemní smlouvu k bytu [číslo] v domě [adresa] na st.p. [číslo] v k.ú. [obec] za nájemné 8.000 Kč měsíčně a zálohy na služby 5.200 Kč měsíčně. Z pracovní smlouvy z 18. 7. 2016 ve znění dodatku z 12. 12. 2016 soud zjistil, že [právnická osoba] jako zaměstnavatel a [jméno] [příjmení] jako zaměstnanec uzavřeli pracovní smlouvu na dobu neurčitou (na pozici zedníka). Ze mzdových lístků [jméno] [příjmení] soud zjistil, že obdržel od [právnická osoba] na účet v květnu 2017 12.410 Kč, srážka na exekuci činila 1.830 Kč a srážka na T-Mobile 1.446 Kč, v dubnu 2017 11.669 Kč, srážka na exekuci činila 1.794 Kč, v cca 12.000 Kč (v této části byl mzdový lístek nečitelný), srážka na exekuci činila cca 2.900 Kč. Z čestného prohlášení z 1. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že si vydělává brigádně 5.000 Kč měsíčně. Z Credit scoringu právního předchůdce žalobkyně z 1. 7. 2017 soud zjistil, že počet bodů byl 14 (v pásmu 10 – 24 bodů), tj. dostatečný pro úvěr do 25.000 Kč; m.j. bylo 3 body hodnoceno, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek. Z finanční analýzy žalobkyně soud zjistil, že bylo vycházeno z měsíčního příjmu žalované 12.835 Kč, výše měsíčních výdajů 8.600 Kč, rezervy na mimořádné výdaje 1.000 Kč, tj. 3.255 Kč bylo vyhodnoceno jako volné finanční prostředky. Jako kontaktní osoba byla žalovanou uvedena [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec] (tchýně). 5. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] 2017 ze dne 1. 7. 2017 soud zjistil, že dne 1. 7. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaná se jej zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit spolu s náklady úvěru ve výši 7.300 Kč (poplatek za správu úvěru 2.200 Kč, poplatek za uzavření smlouvy 400 Kč, náklady poplatek za hotovostní inkaso splátek 1.900 Kč) ve 13 měsíčních splátkách po 1.300 Kč RPSN činila 189,38 %. Úvěr mohl právní předchůdce žalobkyně zesplatnit v případě poskytnutí dodatečné lhůty k plnění v délce alespoň 30 dnů (pak se stávaly splatnými všechny platby podle smlouvy). Účastníci sjednali smluvní poutu pro případ prodlení žalované ve výši 0,1 % denně (maximální 5.000 Kč). 6. Ze smlouvy o prodeji části závodu mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] z 8. 9. 2019 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla součástí části obchodního závodu, který byl převeden na [právnická osoba], [IČO]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že nabyvatel části obchodního závodu právního předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni. 7. Dopisem ze dne 26. 2. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu; dopis byl odeslán dle podacího lístku 26. 2. 2020. 8. Z databáze časových řad [příjmení] (vedené Českou národní bankou) soud zjistil, že v roce 2017 byly (z bankovních úvěrů) nejvíce úročené úvěry z kreditních karet ve výši 24,18 % ročně až 24. 31 % ročně. Z článku Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček: Rozdíl v sankcích může činit až pětinásobek z 12. 12. 2017 (www.clovekvtisni.cz) soud zjistil, že v Indexu odpovědného úvěrování žalobkyně skončila (ze 42 úvěrových společností, včetně bank) na 41 místě s výší indexu méně než poloviční jako nejlépe hodnocené Airbank. 9. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Pohledávka přešla na žalobkyni dle § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1880 odst. 1 o. z. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky splatit ve 13 měsíčních splátkách včetně sjednaných úroků a poplatků, celkem ve výši 17.300 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 2.100 Kč. Žalobkyni (i její právní předchůdkyní) nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnutých peněz - jistiny, nicméně smlouvu, na kterou dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 15. Ze smlouvy bylo zjištěno, že při úvěru ve výši 10.000 Kč byly sjednány náklady úvěru ve výši 73 % jistiny (v celkové částce 7.300 Kč), a pokud soud uvážil, že RPSN činící více jak 189 % (tedy mnohonásobně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), dobu splatnosti nepatrně přesahující jeden rok, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dluhu za každý den prodlení, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. V této souvislosti lze odkázat též na srovnání poskytovatelů půjček a úvěrů, které prováděla nezávislá společnost a na srovnání výše úroků bank (dodatečné náklady samozřejmě též přicházejí v úvahu, cena bankovních úvěrů je převážně vyjádřena v úrokové sazbě; tak tomu u nebankovních poskytovatelů není) a celkových nákladů na posuzovanou půjčku. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením §