10 C 158/2022-59 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18.940 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 28. 12. 2017. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na jednání soudu se nedostavila. 3. Protože žalovaná byla pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené: a) Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaná byla písemně informována žalobkyní o podmínkách poskytnutí úvěru 11.000 Kč. b) Z ověření v registru [příjmení] ze dne 27. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaná byla bez negativního příznaku. Z ověření v registru [anonymizováno] ze dne 27. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaná vykazovala skóre [anonymizováno] – kategorie IV. (nejlepší segment klientů). c) Z oznámení Úřadu práce ČR ze dne 17. 5. 2017 bylo zjištěno, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 10.000 Kč na nezl. [jméno] [celé jméno žalované] [datum narození], a dále přídavek na dítě ve výši 500 Kč. d) Ze scanu internetového bankovnictví žalované soud zjistil, že dne 22. 2. 2017 činil zůstatek na účtu žalované částku 2.339,62 Kč, z čeho disponibilních bylo 77,62 Kč. e) Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná měla čistý příjem 10.000 Kč, byla na rodičovské dovolené; coby výdaje jsou zde uvedeny životní minimum ve výši 3.410 Kč, 2.000 Kč jako částka na dítě, splátky jiného úvěru poskytnutého žalobkyní ve výši 1.489 Kč a 1.000 Kč na bydlení. f) Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28. 12. 2017 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 3. 1. 2018 má soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 11.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 115,78 % ročně (RPSN 115,78 %) ve formě 42 měsíčních splátek po 781 Kč měsíčně do 17. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měla na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 32.802 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 249 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalované s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). g) Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalované byla dne 29. 12. 2017 převedena částka 11.000 Kč na účet [bankovní účet] uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného). h) Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná řádně hradila splátky splatné od 17. 2. 2018 do 17. 3. 2018, splátku splatnou dne 17. 4. 2018 již neuhradila. Žalovaná celkem uhradila 1.562 Kč. i) Z výzvy k zaplacení ze dne 18. 5. 2018 a 18. 6. 2018 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu (dlužné splátky za měsíce duben a květen 2018) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru. j) Z oznámení ze dne 21. 6. 2018 soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ji k úhradě částky 13.938 Kč (jistina 10.890 Kč, úrok za úvěr 2.150 Kč, smluvní pokuty 498 Kč, náklady v souvislosti s prodlením 400 Kč) ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení. k) Z předžalobní výzvy ze dne 13. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 21. 6. 2018 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovanou před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 11.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku splatit 42 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, žalobkyni uhradila pouze 2 splátky. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 10. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 11. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že RPSN činí přes 115 % (tedy RPSN i úroky převyšující obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalovaného, sankce za předčasné zaplacení úvěru, přičemž celková částka, kterou měla žalovaná během 42 měsíců zaplatit trojnásobně převyšovala poskytnutý úvěr, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost. 12. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované poskytnout úvěr 11.000 Kč, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně pouze prověřila žalovanou v registru [příjmení] a v registru NRKI, kde byla bez negativních příznaků,