10 C 226/2022-64 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 19.019 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 15. 2. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na jednání soudu se nedostavil. 3. Protože žalovaný byl pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené: a) Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaný byl písemně informován žalobkyní o podmínkách poskytnutí úvěru 20.000 Kč. b) Z ověření v registru [příjmení] ze dne 15. 2. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl bez negativního příznaku. c) Z ověření v registru [anonymizováno] ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný vykazoval skóre 398 – kategorie II. (střední riziko). d) Z výpisu z účtu žalovaného sud zjistil, že žalovaný měl v měsíci listopad 2017 počáteční zůstatek 18.905,93 Kč, konečný zůstatek na účtu pak 616 Kč. e) Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 2. 2018 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 19. 2. 2018 má soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 83,83 % ročně (RPSN 83,45 %) ve formě 60 měsíčních splátek po 1.093 Kč měsíčně do 19. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 65.580 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok a 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). f) Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla dne 16. 2. 2018 převedena částka 20.000 Kč na účet 0 [bankovní účet] uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného). g) Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný řádně hradil splátky splatné od 19. 3. 2018 do 19. 3. 2019, následující splátky splatné do 19. 11. 2020 hradil po splatnosti, řádně pak nehradil splátky počínaje splátkou splatnou dne 19. 7. 2021. Žalovaný celkem uhradil 43.969 Kč. h) Z výzev k zaplacení ze dne 20. 7. 2020, 19. 8. 2020, 19. 6. [číslo] 10. 2020, 21. 9. 2020, 21. 12. 2020, 19. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru. i) Z oznámení ze dne 27. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ho k úhradě částky 22.262 Kč ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení. j) Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2022 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 27. 12. 2020 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku ve výši 83,83 % ročně splatit 60 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni uhradil 40 splátek. S ohledem na uvedené by měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 10. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 11. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši přesahující 80 % ročně, RPSN činí 83,83 % (tedy RPSN i úroky převyšující obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalovaného, sankce za předčasné zaplacení úvěru, přičemž celková částka, kterou měl žalovaný během tří let zaplatit více jak dvojnásobně převyšovala poskytnutý úvěr, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku) pro zmíněnou nespravedlivost. 12. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalovanému poskytnout úvěr 20.000 Kč, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně prověřila žalovaného v registru [příjmení] a v registru NRKI (střední riziko). Při zkoumání jeho majetkové situaci vycházela pouze z jediného výpisu z účtu žalovaného, z něhož bylo zřejmé, že žalovaný je na svém účtu pouze v mírném plusu. Jediný výpis však nemá dle názoru soudu vysokou vypovídací hodnotu. Žalobkyně si jiným způsobem finanční situaci žalovaného neprověřovala, nezjišťovala ani výši jeho příjmů a tím i schopnost splácet poskytnutý úvěr, a zc