10 C 272/2022-23 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 9.496 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], č. [anonymizováno] mezi žalobkyní a žalovaným. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil. 4. Soud provedl k důkazu smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] včetně splátkového kalendáře a všeobecných obchodních podmínek, doklad o poskytnutí úvěru ze dne [datum], žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výzvu k úhradě dlužné částky z [datum] včetně podacího archu, výzvu k úhradě dlužné částky ze [datum] včetně podacího archu a email s návrhem smlouvy a dospěl k následujícímu skutkovému závěru. 5. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč a žalovaný se ho zavázal žalobkyni splatit spolu s úrokem ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny a s poplatkem ve výši 1.400 Kč měsíčně ve třech měsíčních splátkách do 14. 5. 2022 RPSN činí dle smlouvy o úvěru 6. 929,45 %. Žalovaný úvěr řádně nesplatil, neuhradil ničeho. Dopisy ze dne 31. 3. 2022 a 13. 4. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě jednotlivých sjednaných měsíčních splátek. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatní obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu se smluvním úrokem a poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 1.400 Kč měsíčně, tedy 4.200 Kč za dobu, na niž byl úvěr poskytnut. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Soud přezkoumal smlouvu a její jednotlivá ujednání z hlediska ochrany spotřebitele a dobrých mravů. Zaměřil se zejména na výši poplatku za poskytnutí a správu úvěru, jehož výši rovnající se 84% poskytnuté jistiny za současného sjednání smluvního úroku ve výši 35,6% ročně shledal nepřiměřenou a s dobrými mravy nesouladnou. Protože však důvody neplatnosti smlouvy dopadají pouze na poplatky za poskytnutí a správu úvěru a zbývající obsah smlouvy nelze považovat za nemravný, je třeba podle § 576 o. z. posoudit jako neplatné pouze toto – od smlouvy oddělitelné - ujednání. Tento postup je také v souladu s požadavkem na upřednostnění výkladu smlouvy, který v maximální možné míře respektuje vůli jejích účastníků. 13. Z uvedených důvodů soud žalobu co do částky 4.200 Kč představující poplatek za poskytnutí a správu úvěru zamítl, ve zbytku však uložil žalovanému povinnost poskytnuté peněžité prostředky vrátit včetně sjednaných úroků a úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku v závislosti na sjednaných datech splatnosti. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni dle zásady poměru úspěchu a neúspěchu náhradu nákladů řízení ve výši 15% nákladů za právní zastoupení spočívající ve 4 a půl úkonu právní služby, 4 x paušální částku, soudní poplatek, náhradu za promeškaný čas ve výši 800 Kč a cestovní náklady za cestu [obec] – [obec] a zpět (262 km x 4,7 Kč a nafty ve výši 605 Kč) vyčíslených částkou 7.536,40 Kč, tedy částku 1.131 Kč. 15. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ust. § 2, 5, 6, 7 zák. č. 549/1991 Sb. ve spojení s položkou č. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků.