10 C 318/2022-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14.622 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2.064 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 17. 9. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V průběhu řízení vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 4.686 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 2.622 Kč a smluvní pokuta ve výši 2.064 Kč), a soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ve výroku I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 12.000 Kč s se zákonným úrokem z prodlení. 4. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání. 5. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne 17. 9. 2021, obchodními podmínkami smlouvy o úvěru, výpisem z účtu ZAPLO, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, oznámením o postoupení pohledávek, upomínkami, návrhem na mimosoudní řešení ze dne 13. 9. 2021, výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 6. Dne 17. 9. 2021 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit společně s poplatkem ve výši 2.472 Kč do 14. 10. 2021. Pro případ prodlení s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a dále byly sjednány paušální náklady na odeslání upomínek ve výši 50 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil, ač byl o úhradu upomínán. Právní předchůdce žalobkyně vynaložil v souvislosti s mimosoudním vymáháním pohledávky za žalovaným částku 39 Kč za dopis. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku splatit do 24 dnů. RPSN činila 1. 626,5%. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. 12. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úroku ve výši 313,29 %, krátká splatnost dluhu a RPSN 1. 626,5%) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě co do nároku žalovaného po částečném zpětvzetí vyhověl, a uložila žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč představující poskytnuté plnění. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb, když původně sjednanou splatnost lze považovat za výzvu plnění. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 590,81 Kč, přičemž tato částka představuje 70,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,32 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 064 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.