12 C 1/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3.709 Kč s přísl., neboť žalovaná neslnila svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 11.12.2020, [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě této smlouvy poskytnula žalované úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 06.01.2021. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání ve výši 150 Kč za upomínku, poštovné ve výši 39 Kč za obyčejný dopis, poštovné ve výši 50 Kč za doporučený dopis, telefonní poplatek z 1 hovor ve výši 72 Kč, poplatek za osobní návštěvu ve výši 217 Kč. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11.12.2020, [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 3.000 Kč a žalovaná měla úvěr splatit do 06.01.2021. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla (v obchodních podmínkách) sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, náhrada nákladů upomínání ve výši 150 Kč za upomínku, poštovné ve výši 39 Kč za obyčejný dopis, poštovné ve výši 50 Kč za doporučený dopis, telefonní poplatek z 1 hovor ve výši 72 Kč, poplatek za osobní návštěvu ve výši 217 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.03.2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 6. Z dopisu žalobkyně ze dne 01.09.2021 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu. 7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 9. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně nesplnila. Ujednání o smluvní pokutě a poplatku za poskytnutí úvěru soud přezkoumal z hlediska ochrany spotřebitele. Na předmětnou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. o.z.). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 13. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Předmětná smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, byla v neprospěch žalované sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, náhrada nákladů upomínání ve výši 150 Kč za upomínku, poštovné ve výši 39 Kč za obyčejný dopis, poštovné ve výši 50 Kč za doporučený dopis, telefonní poplatek z 1 hovor ve výši 72 Kč, poplatek za osobní návštěvu ve výši 217 Kč (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). 14. V posuzovaném případě si účastníci smlouvou o úvěru sjednali úvěr ve výši 3.000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr splatit do 06.01.2021. Žalovaná obdržela plnění ve výši 3.000 Kč dle neplatné smlouvy a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první o.z. Ostatní plnění žalobkyně požadovala podle neplatné smlouvy, proto soud ve zbývající části žalobu zamítl. 15. Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny s poukazem na ust. § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 01.09.2021, kde byl stanoven termín plnění dne 14.09.2021. Zákonný úrok za období tomuto datu předcházející jako nedůvodný zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 919,61 Kč, přičemž tato částka představuje 61,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,88 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3.709 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.