12 C 98/2022-23 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 17.588 Kč s přísl. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se žalovaným uzavřela dne 04.10.2007 smlouvu o půjčce (dále jen: první půjčka), na jejímž základě mu poskytla částku 15.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit v 53 týdenních splátkách po 480 Kč včetně sjednaného poplatku ve výši 10.440 Kč, dále dne 23.05.2007 smlouvu o půjčce (dále jen: druhá půjčka), na jejímž základě mu poskytla částku 15.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit v 53 týdenních splátkách po 480 Kč včetně sjednaného poplatku ve výši 10.440 Kč, dále dne 27.08.2005 smlouvu o půjčce (dále jen: třetí půjčka), na jejímž základě mu poskytla částku 23.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit v 52 týdenních splátkách po 736 Kč včetně sjednaného poplatku ve výši 15.272 Kč. Žalovaný zaplatil na první půjčku částku 3.450 Kč, na druhou půjčku částku 12.690 Kč a na třetí půjčku částku 19.272 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 11.11.2021 žalovaný nereagoval. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V podání ze dne 25.04.2022 žalobkyně vzala žalobu zpět v části, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2.310 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.582,28 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 2.310 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, a soud v této části řízení dle ust. § 96 o.s.ř. zastavil. 4. Soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání dle ust. § 115a o.s.ř. 5. Z první smlouvy o půjčce ze dne 04.10.2007 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15.000 Kč a závazek žalovaného tuto včetně souhrnného poplatku ve výši 10.440 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 480 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy o půjčce. 6. Druhou smlouvou o půjčce ze dne 23.05.2007 se soud již nezabýval s ohledem na zpětvzetí žaloby v této části. 7. Z třetí smlouvy o půjčce ze dne 27.08.2005 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému půjčku ve výši 23.000 Kč a závazek žalovaného tuto včetně souhrnného poplatku ve výši 15.272 Kč vrátit v 52 týdenních splátkách po 736 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy o půjčce. 8. Z výzvy k plnění ze dne 11.11.2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ze 3 smluv o půjčkách. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svojí pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 10. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci, přičemž z tvrzení žalobkyně v její neprospěch má soud dále za zjištěné, že žalovaný zaplatil na první půjčku částku 3.450 Kč, a na třetí půjčku částku 19.272 Kč. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouvy o půjčce byly uzavřeny před datem 31.12.2013, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smluv, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen„ o. z. 1964“). 12. Podle § 657 o. z. 1964 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 13. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o. z. 1964 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 14. Podle § 56 odst. 1 o. z. 1964 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 15. Podle § 451 odst. 1 o. z. 1964 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 457 o. z. 1964 je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy ve smyslu ustanovení § 657 o. z. 1964. Na základě těchto smluv právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčky ve výši 15.000 Kč a 23.000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto půjčky splácet dle podmínek sjednaných v jednotlivých smlouvách o půjčce. Žalovaný na dluh uhradil částky v odst. 9 odůvodnění uvedené. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávky v souladu s § 524 a násl. o. z. 1964. 17. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy, zejména o souhrnném poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 51a a násl. o. z. 1964) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 18. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 51a a násl. o. z. 1964, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 56 o. z. 1964. Oproti příloze směrnice ustanovení § 56 o. z. 1964 mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 56 o. z. 1964, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 55 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 19. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o půjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 20. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvách o půjčce. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ujednání o souhrnném poplatku ve výši 10.440 Kč představuje 69,6 % zapůjčené jistiny, ujednání o souhrnném poplatku ve výši 15.272