14 C 196/2022-19 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14.008,91 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 658,42 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 12. 8. 2020 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 12.149,67 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 658,20 Kč zpět, soud řízení dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ve výroku I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 14.008,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 4. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání. 5. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne 12. 8. 2020, žádostí o úvěr, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávky, potvrzením o úplatě za postoupení pohledávky ze dne 22. 12. 2021, dopisem s návrhem na mimosoudní řešení ze dne 1. 2. 2022, soupisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky a předžalobní upomínkou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 6. Dne 12. 8. 2020 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem 1.444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7.350 Kč a náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1.390 Kč (celkem 12.888 Kč) ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč, RPSN činila 272,44 %. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, paušální náklady na vymáhání ve výši 500 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 2.000 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 991,09 Kč na jistinu a částce 1.008,91 Kč na příslušenství. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku a poplatků, dnů. RPSN činila 272,44 %. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 2.000 Kč. 12. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úroky a poplatky ve výši 85,92 % jistiny, RPSN 272,44 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky [číslo], která představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 15.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovanou ve výši 2.000 Kč včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud však jde o počátek prodlení žalované s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy ze dne 2. 5. 2022 k datu 13. 5. 2022, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 13.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 13. 5. 2022 do zaplacení (ohledně výše úroku z prodlení byl soud vázán žalobním návrhem) a náklady spojené s uplatněním pohledávky, ve zbytku co do částky 1.008,91 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou 14.008,91 Kč a částkou přiznanou 13.000 Kč) včetně úroku z prodlení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13.000 Kč od 23. 12. 2021 do 12. 5. 2022 soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.740 Kč, přičemž tato částka představuje 77,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,63 % a úspěchu žalované v rozsahu 11,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14.667,33 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.