14 C 240/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8.884 s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 24. 7. 2017. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci 5. Dne 24. 7. 2017 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2.000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit spolu s úrokem 400 Kč ve lhůtě do 13. 8. 2017 (na poplatek za úvěr ve výši 400 Kč mu byla poskytnuta 100 % sleva). RPSN byla vyjádřena sazbou 2686,49 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána povinnost uhradit poplatek za úvěr v plné výši 400 Kč, dále povinnost zaplatiti smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, poplatky spojené s pozdním splácením úvěru 70 Kč denně, náklady na předání k mimosoudnímu vymáhání 2.401 Kč, potenciální náklad na insolvenci 484 Kč a náklady mimosoudního vymáhání. Žalovaný úvěr ve stanovené lhůtě nesplatil. Dne 26. 10. 2017 uhradil žalovaný žalobkyni částku 1.000 Kč. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 2.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně poplatků a úroku splatit ve lhůtě do 20 dnů. RPSN činila 2686,49 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, dluh ve lhůtě splatnosti neuhradil, žalobkyni uhradil až dne 26. 10. 2017 částku 1.000 Kč. 11. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úrok za 20 dní dosahují 20 % jistiny úvěru, poplatek za úvěr rovněž ve výši 20 % jistiny, RPSN přesahující 2600 %, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, další smluvní sankce v součtu několikanásobně přesahující jistinu úvěru) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 1.000 Kč představující rozdíl mezi plněním poskytnutým žalovanému na základě neplatné smlouvy a plněním žalovaného na závazek z neplatné smlouvy ([číslo] – [číslo] = [číslo]) spolu s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle požadavku žalobkyně od data 23. 7. 2022 vázaného na doručení žaloby (soud nemohl vycházet ohledně splatnosti z neplatné smlouvy, žalobkyně nedoložila předžalobní výzvu, a proto soud považoval za výzvu k plnění samotnou žalobu, která byla žalovanému doručena dne 21. 7. 2022, dne 22. 7. 2022 měl žalovaný plnit a dne 23. 7. 2022 se ocitl v prodlení). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.