14 C 242/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 2.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 20. 3. 2015 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. 3. Podle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 20. 3. 2015 byla mezi společností [právnická osoba], sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Sliema SLM [číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 2.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit s poplatkem za uzavření úvěru ve výši 340 Kč do 5. 4. 2015, úroková sazba činila 443,28 %, RPSN 5893,81 %. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ve lhůtě splatnosti ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 11. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně svou pohledávku pouze jako dlužnou jistinu zápůjčky 2.000 Kč. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 2.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku včetně poplatků splatit ve lhůtě 16 dnů. RPSN činila 5893,81 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. 11. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 55 56 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (krátká doba splatnosti 16 dnů, úrok přesahující 440 % a RPSN 241 %) se jedná o smlouvu nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná částka 2.000 Kč představuje plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.