14 C 404/2021-77 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 46.309 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 17. 2. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na jednání soudu se nedostavila. 3. Protože žalovaná byla pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené: a) Z předsmluvního formuláře (sestaveného 17. 2. 2021 v 17: 12:14 hodin) soud zjistil, že dne 17. 2. 2021 byla žalovaná písemně (na sedmi stranách) informována žalobkyní o podmínkách poskytnutí úvěru uvedeného níže. Z prohlášení klienta sestaveného 17. 2. 2021 v 17: 12:13 hodin soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že byla informována o podmínkách úvěru a o informacích o zprostředkovateli a poskytovateli úvěru. b) Z hodnocení klienta sestaveného 17. 2. 2021 v 17: 12:20 hodin soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala poměry žalované: příjem – 15.478 Kč měsíčně, bydlení 2.603 Kč měsíčně, celkem výdaje 6.463 Kč měsíčně, včetně zohlednění životního minima 3.860 Kč, rezerva byla uvedena částka 8.015 Kč měsíčně, volné zdroje částky 8.015 Kč. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] soud zjistil, že žalovaná neměla žádný záznam v registru závazků; z výpisu z registru NRKI soud zjistil kód příznaku CBS skóre žalované 317 (menší riziko, ale již skóre 315 je hodnoceno jako vyšší riziko, kdy je úvěr limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalované ze dne 19. 2. 2021 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činí 15.478 Kč s tím, že na účet žalované byla v lednu 2021 vyplacena po srážkách částka 8.602 Kč a 8.100 Kč a v únoru 2021 částka 7.854 Kč. Tato skutečnost vyplynula i z detailů platby z účtu žalované ze dne 13. 1. 2021 a 11. 2. 2021 a z potvrzení plateb transakční historie, podle níž byla v měsíci říjnu 2020 uhrazena zaměstnavatele žalované na její účet částka 7.940 Kč a 9.488 Kč, v měsíci listopadu 2020 částka 8.228 Kč a 5.800 Kč a v měsíci prosinci částka 7.850 Kč a 7.854 Kč. c) Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru / ze Smlouvy o úvěru [číslo] 17. 2. 2021 v 17: 12:31 hodin, tj. 15 vteřin po vyhotovení předsmluvního formuláře) a podepsaným žalovanou, dodatkem [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru ze dne 22. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 32.000 Kč, který měl být poskytnut s úrokem ve výši 56,89 % ročně (RPSN 74,34 %) ve formě 36 měsíčních splátek po 2.131 Kč měsíčně do 20. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měla být na poskytnutý úvěr žalobkyni vrácena částka 67.320 Kč. Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou má žalovaná podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovaného ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pokud nová jistina vzniklá zesplatnění nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaná bude žalobkyní písemně vyrozuměna o akceptaci svého návrhu na uzavření smlouvy; v případě akceptace návrhu žalované měla být na její účet převedena částka 32.000 Kč. d) Z Přílohy [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 22. 2. 2021 a z přihlášky do pojištění skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o pojištění schopnosti splácet úvěr, pojistné bylo sjednáno částkou 261 Kč měsíčně. e) Z oznámení ze dne 23. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že úvěr vyplývající z návrhu úvěrové smlouvy byl schválen. f) Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalované byla 22. 2. 2021 převedena částka 32.000 Kč na účet 0 [bankovní účet] (uvedený ve smlouvě jako účet žalované). g) Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná neuhradila jedinou splátku. h) Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 4. 2021 a 21. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k plnění smluvních povinností. Z oznámení ze dne 24. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ji k úhradě částky 38.681 Kč (jistina 32.000 Kč, úrok za úvěr 4.500,32 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náklady v souvislosti s prodlením 400 Kč a úhrada za pojištění 783 Kč) ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení. i) Z předžalobní výzvy ze dne 29. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 24. 5. 2021 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovanou před podáním žaloby k dobrovolnému splnění povinností podle smlouvy před podáním žaloby; žalobkyně mimo jiné uplatňovala smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, právo na náhradu nákladů s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč a právo na smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru, úrok 56,89 % z a úhradu za pojištění 783 Kč. 4. Soud převzal výše uvedené prokázané skutečnosti za svůj skutkový závěr ve věci; listiny potvrdily pravdivost tvrzení žalobkyně. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 32.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 56,89 % ročně splatit 36 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, žalobkyni ničeho neuhradila. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 11. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípust