15 C 290/2022-23 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou z 9. 8. 2022 ve znění doplnění podáním z 13. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 106.461,45 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 2. 2022. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 30.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 72 měsíčních splátkách, které včetně plateb za doplňkové služby činily celkem částku 1.298 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni ve dvou splátkách celkem 2.596 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez řádné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k ústnímu jednání omluvila, a proto soud jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. 3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že na jejím základě a po tvrzeném posouzení úvěruschopnosti žalované (průměrný příjem ze zaměstnání 21.443 Kč, závazky z mikroúvěrů, bez záznamu v evidencích) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, a to tak, že pouze částka ve výši 8.352 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného, částka 15.648 Kč měla být vyplacena ve prospěch žalobkyně coby věřitele žalovaného ze smlouvy [číslo] částku ve výši 6.000 Kč započetla žalobkyně na své náklady v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč a dále se zavázal platit měsíčně částku 526 Kč za doplňkové služby PODPORA; celkem tedy měla žalobkyni platit částku 1.298 Kč měsíčně. Z potvrzení o vyplacení úvěru a výpisů z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že žalovanému byla na účet uhrazena částka 8.352 Kč, částka 15.648 Kč byla uhrazena na účet žalobkyně. 4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] z 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že na jejím základě a po tvrzeném posouzení úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, z čehož žalovanému vyplatila částku 8.352 Kč a částku 6.000 Kč si žalobkyně započetla na své náklady v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného; žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 72 splátkách po 772Kč. Skutečnost, jakým způsobem zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, byla zjištěna z výsledku lustrace registru [příjmení] z 26. 10. 2021 (žalovaná měla v tomto registru záznam), z výplatnice žalovaného (čistá mzda žalovaného v měsíci prosinci 2021 byla 21.520 Kč) a z výpisu z účtu žalovaného (v měsíci prosinci 2021 měl zůstatek na účtu 721,22 Kč, v měsíci srpnu 2021 částku 6.267,18 Kč a v měsíci září - 43,69 Kč). Z potvrzení o vyplacení úvěru z 11. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně potvrdila, že žalovanému bude vyplacena částka 8.352 Kč. Vyplacení této částky bylo zjištěno z výpisu z internetového bankovnictví. 5. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 11. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně potvrdila žalovanému doplacení úvěru [číslo]. 6. Z výzvy k úhradě ze dne 20. 5. 2022 a 5. 6. 2022, včetně podacích lístků, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu. 7. Z výzvy k úhradě ze dne 21. 6. 2022 zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě částky 106.532,05 Kč. 8. Uvedená dílčí skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 15. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran § 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). 16. V daném případě se žalovanému dostalo fakticky ze dvou v rozmezí 10 dnů uzavřených úvěrových smluv celkem plnění ve výši 20.352 Kč (ze smlouvy uzavřené dne 2. 2. 2022 částka 12.000 Kč a ze smlouvy uzavřené dne 10. 2. 2022 částka 8.352 Kč). V obou případech žalobkyně dle svého tvrzení zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dle názoru soudu však byla zjištěná úvěruschopnost žalovaného v rozporu se zkoumanými podklady, když z výpisů účtu žalovaného bylo zřejmé, že v měsíci prosinci 2021 byl zůstatek na účtu žalovaného ve výši cca 721 Kč, měl záznam v registru [příjmení] a bylo zřejmé, že splácí několik úvěrů. Již z tohoto hlediska má soud za to, že je smlouva neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru, když úvěruschopnost žalovaného nebyla dále dostatečně ověřována a nebyly náležitě zkoumány ani výdaje žalovaného. Soud však dále zohlednil též blízkou časovou souvislost obou smluv o úvěru i jejich propojenost (když závazek z první ze smluv byl o devět dnů později uhrazen smlouvou následující) pro výpočet RPSN, která činí 108,15% (žalovanému skutečně poskytnutá částka 20.352 Kč, již se žalovaný zavázal splácet v 72 splátkách po 1.298 Kč). Za nepřiměřené považuje soud dále požadované náklady na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to zvláště v situaci, když byla tato úvěruschopnost přezkoumávána v případě druhé smlouvy po deseti dnech. Přezkoumávaná smlouva je značně nepřehledná, která je ve spotřebitelských vztazích nepřijatelná: např.„ fakultativní“ smlouva o podporách byla zařazena jako příloha 2 smlouvy, aniž by z textu smlouvy a přílohy bylo na první pohled patrné, že nejsou obligatorní částí smlouvy (zjištění jejich fakultativního charakteru žádalo pročtení textu – formulace nadto není úplně jednoznačná (v rozporu s § 1813 věta druhá občanského zákoníku) – viz čl. VII. smlouvy a dále body 1.3, 1. 4, 2.3 přílohy [číslo] teprve za touto přílohou zařazená žádost o zřízení služby Podpora). I když z návrhu úvěrové smlouvy plyne možnost úprav smlouvy (na návrh úvěrovaného), při rozsahu zaslaného textu (včetně metodiky a vysvětlivek k v