17 C 148/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17.204 Kč příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení žalovaného ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 3. 4. 2019 mezi společností [právnická osoba], [IČO] (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy z 3. 4. 2019 [číslo] soud zjistil, že dne 3. 4. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25.260 Kč ve formě 60 týdenních splátek po 921 Kč; RPSN byla stanovena na 221,78 %. Účastníci sjednali poplatky za upomínky (minimálně 250 Kč) a vymáhání (2.000 Kč), dále zesplatnění pro případ prodlení žalovaného a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Podpisem smlouvy žalovaný potvrzoval převzetí částky 30.000 Kč v hotovosti. Z tvrzení žalobkyně vyplývalo, že žalovaný splátky řádně nehradil a zaplatil pouze 12.796 Kč. Z karty zákazníka z 3. 4. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované (včetně předložení výplatních pásek a pracovní smlouvy), žalovaný žil ve společné domácnosti s rodiči. Před uzavřením smlouvy splácel úvěr v neznámé výši splátkami po 4.000 Kč měsíčně. Žalovaný měl příjem 22.000 Kč měsíčně, hradil na bydlení 2.000 Kč, na ostatní výdaje 4.500 Kč a na splátky úvěru 4.000 Kč měsíčně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což kromě vlastní smlouvy (s přílohou) vyplývalo též z oznámení postoupení (s dokladem o odeslání). Žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby, jak vyplývalo z předžalobní výzvy (a dokladu o jejím odeslání). Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku včetně poplatku splatit v 60 týdenních splátkách. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, zaplatil pouze částku 12.796 Kč. Soud přihlédl k odůvodnění nároku žalobkyně (vychází z neplatnosti smlouvy), ale musel se sám touto (ne) platností zabývat, protože žalobkyně vychází v otázce prodlení žalovaného ze smlouvy. 11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného, protože neověřil (alespoň podle obsahu listin), výdajovou stránku poměrů žalovaného (např. výpisem z účtu). Celkové měsíční náklady na živobytí ve výši 6.500 Kč jsou (i s ohledem na dojíždění do zaměstnání) nepřiměřeně nízké.. Pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti je smlouva neplatná (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. března 2020, zn. OPR- [právnická osoba] proti GK, věc C [číslo]). 13. Soud dále podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11). Soud dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit jako neplatnou i ve smyslu ust. § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky ve výši 6.116Kč ve výši 76,45 % jistiny, RPSN více jak 200 %, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, poplatek za upomínku a vymáhání minimálně 300 Kč) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. 14. Jelikož se žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ust § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (ohledně jistiny), protože žalovaná částka 17.204 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 30.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 12.796 Kč. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970, § 1958 odst. 2 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle prokazatelného doručení výzvy k plnění (předžalobní výzvy). Ohledně úroku z prodlení před uplynutím lhůty dle zmiňované výzvy soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.558 Kč, přičemž tato částka představuje 69,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,6 % a úspěchu žalované v rozsahu 15,4 %; tento poměr odpovídá poměru mezi uplatňovaným a přisouzeným nárokem, včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu). Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17.204 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 189 Kč.