17 C 70/2022-70 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 30.355 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za dobu od 20. 2. 2019 do 31. 5. 2020 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem) včetně poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvky ve výši 4x 300 Kč. Pokud jde o pravomoc soudů České republiky, pak žalovaný je stále zapsán jako vlastník a provozovatel motorového vozidla a není žádný poznatek, že by území České republiky fakticky opustil. Žalobkyně vychází z údajů v EMV, podle které je žalovaný vlastníkem předmětného motorového vozidla a nemá jinou možnost, než se pokoušet doručovat žalovanému na adresu, která byla zjištěna tímto sama způsobem (před zahájením řízení ani neměla informace o tom, že žalovaný má ukončení pobyt na území České republiky). 2. Žalovaný prostřednictví svého opatrovníka namítal, že by žalobkyně měla prokazovat, že předmětné vozidla stále existuje a dále namítal, že s ohledem na postup žalobkyně při doručování výzev nedošlo k učinění výzvy žalovanému včas (v zákonné lhůtě), a tak nelze nárok žalobkyni přiznat. Pokud jde o pravomoc soudů České republiky, pak žalovaný nemá na jejím území legální pobyt, a tedy nelze vycházet z jeho pobytu v České republice (soudy České republiky nejsou pravomocné o žalobě rozhodovat). 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 4. Z lustrace žalovaného v ISZR dne 21. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný se naposledy zdržoval (byl evidován k pobytu) na adrese uvedené v záhlaví rozsudku (do 15. 12. 2014). Ze zprávy Policie z 1. 7. 2022 vyplynulo, že nejsou žádné poznatky o aktuálním pobytu žalovaného na území České republiky). 5. Ze zprávy Magistrátu města Karlovy Vary z 6. 5. 2022 soud zjistil, že v době od 20. 2. 2019 do 31. 5. 2022 byl žalovaný evidován jako vlastník předmětného motorového vozidla (ostatně je evidován v tomto postavení dosud. Ze zjištěných údajů o vozidle (z evidence motorových vozidel) z 7. 2. 2020, z 18. 4. 2020, z 24. 8. 2020, z 23. 10. 2020 soud zjistil shodné informace. 6. Z výzev z 12. 2. 2020, 22. 4. 2020, 28. 8. 2020 a 29. 10. 2020 a dokladů České pošty a.s. o nakládání s doporučenými dopisy uvedených podacích čísel soud zjistil, že žalobkyně odesílala žalovanému dopisy (výzvy) na adresu [ulice a číslo] a dopisy se nepodařilo žalovanému doručit, protože na uvedené adrese nebydlel (byl tam neznámý). 7. Z dalších upomínek a II. upomínek ve vztahu k žalovanému soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, protože uvedené další upomínání nemá pro posouzení důvodnosti nároku žádný význam. 8. Žalobkyně upomínala prostřednictvím své zástupkyně žalovaného o zaplacení příspěvku na poslední známou adresu žalovaného o zaplacení dluhů (za každé ze čtyř období nepojištění zvlášť) před podáním žaloby. 9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl v předmětném období osobou zapsanou v evidenci motorových vozidel jako vlastník a provozovatel výše uvedeného motorového vozidla (osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně). Žalovaný nezajistil pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný (jako cizinec, státní občan Vietnamské socialistické republiky) zde neměl v uvedeném období hlášen pobyt a z obsahu spisu nevyplývalo, že by území České republiky opustil. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku za dobu nepojištění odpovědnosti a nákladů na mimosoudní uplatnění dopisy ze dne 12. 2. 2020, 22. 4. 2020, 28. 8. 2020 a 29. 10. 2020, a to na poslední známou adresu (zásilky nebyly doručeny s ohledem na to, že žalovaný byl zjištěn jako„ neznámý“. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného opět vyzývala k dobrovolnému splnění povinnosti. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2 z. č. 91/2012 Sb. zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Pokud jde o pravomoc soudů České republiky, pak dvoustranná úmluva s Vietnamskou socialistickou republikou, publikovaná jako vyhl. č. 98/1984 Sb., neobsahuje ustanovení o pravomoci a rozhodném právu ve věcech příspěvku do garančního fondu. Podle čl. 4 bod 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU), [číslo] z 12. 12. 2012 (dále jen„ Brusel I bis“) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 7 bod. 2 osoba Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. 11. Žalovaný sice měl na území České republiky prokazatelně bydliště (v souladu s hlášením k pobytu do roku 2014), poté již nebylo zjištěno, zda a jak se změnilo. Je dále otázka, zda závazek žalovaného, který vznikl porušením povinnosti dle § 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb., je závazkem podřaditelným pod deliktní, nebo kvazideliktní odpovědnost, protože nejde o vznik majetkové újmy, popř. ochuzení, ale o zákonnou sankci za porušení povinnosti. Podle § 6 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Jestliže tedy není založena mezinárodní soudní příslušnost dle čl. 7 bod 2. Brusel I bis (a zřejmě není), byť s náhradou potencionálních škod má předmětný závazek souvislost, pak lze dovodit pravomoc soudů České republiky právě dle § 6 odst. 1 z.č. 91/2012 Sb., konkrétně s odkazem na § 86 odst. 1 o.s.ř., protože automobil, ke kterému se nárok žalobkyně vztahuje pravděpodobně stále existuje, a tedy lze předpokládat, že by nárok z tohoto řízení byl uspokojitelný právě z předmětného motorového vozidla (jeho prodeje). [obec], kde se motorové vozidlo nachází, je sice nejasné, tedy v zásadě chybní podmínky pro stanovení místní příslušnosti, bylo by však zbytečné (i s ohledem na nedostatek námitek účastníků), předkládat věc Nejvyššímu soudu (§ 11 odst. 3 o.s.ř.) k určení místně příslušného soudu, protože k věci má nepochybně nejužší vztah podepsaný soud. 12. Rozhodné právo pak je právem České republiky, protože podle čl. 4 bod 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (dále jen„ Řím II“) nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Podle čl. 4 bod 3. Řím II vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. Porušení povinnost žalovaným lze podřazovat pod civilní delikt. I když nelze hovořit o vzniku škody ve smyslu čl. 4 bod 3. Řím II, je delikt (důsledek porušení zákonné povinnosti žalovaného) spojen nejúžeji s Českou republikou. 13. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 14. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů