17 C 82/2022-90 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 48.060,21 Kč příslušenstvím jako nedoplatku dluhu žalovaného ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 24. 10. 2014 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným ohledně poskytnutí částky 28.000 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 82.752,79 Kč příslušenstvím jako nedoplatku dluhu žalovaného ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 13. 7. 2014 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Žalovaný uhradil dle smlouvy z 24. 10. 2014 pouze částku 3.348,79 Kč a dle smlouvy z 13. 7. 2014 pouze částku 19.088,21 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy z 24. 10. 2014 [číslo] soud zjistil, že dne 24. 10. 2014 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 28.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 23.409 Kč ve formě 60 týdenních splátek po 857 Kč (v hotovosti; uvedený režim splácení byl sjednáván jako volitelný). Ze smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že RPSN byla stanovena na 63,93 %, výše úroku 19,98 % p.a.. 4. Z karty zákazníka z 24. 10. 2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný měl v době zkoumání aktivní zápůjčku u poskytovatele, byl nájemcem bytu, předložil k ověření totožnosti občanský průkaz. Zápůjčka byla převzata na neočekávané výdaje (gumy na auto) v částce 28.000 Kč; žalovaný byl vlastníkem auta. Žalovaný měl vyživovací povinnost ke dvěma nezaopatřeným dětem (nar. 2004 a 2010). Žalovaný byl zaměstnán jako údržbář na golfovém hřišti u [právnická osoba], [část obce a číslo], Bcov nad Teplou. Zaměstnání bylo ověřováno zprostředkovatelem. Žalovaný měl mít příjem 19.500 Kč a brigádní příjem 6.000 Kč. Výdaje žalovaného činily 6.000 Kč za nájemné, 500 Kč za telefon, 7.140 Kč za splátky zápůjček / výživné, 4.000 Kč za domácnost. Žalovaný předložil pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu. 5. Ze smlouvy z 13. 7. 2014 [číslo] soud zjistil, že dne 13. 7. 2014 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 50.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 51.841 Kč ve formě 100 týdenních splátek po 1.019 Kč (v hotovosti; uvedený režim splácení byl sjednáván jako volitelný). Ze smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že RPSN byla stanovena na 49,70 %, výše úroku 19 % p.a.. 6. Z karty zákazníka z 13. 7. 2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný měl v době zkoumání aktivní zápůjčku u poskytovatele, byl nájemcem bytu, předložil k ověření totožnosti občanský průkaz. Zápůjčka byla převzata na opravy a rekonstrukce v částce 50.000 Kč. Žalovaný měl vyživovací povinnost ke dvěma nezaopatřeným dětem (nar. 2004 a 2010). Žalovaný byl zaměstnán jako údržbář na golfovém hřišti u [právnická osoba], [část obce a číslo], [obec]. Zaměstnání bylo ověřováno zprostředkovatelem. Žalovaný měl mít příjem 20.500 Kč a další příjmy domácnosti 12.800 Kč. Výdaje žalovaného činily 10.000 Kč za nájemné, 600 Kč za telefon, 5.148 Kč a 7.592 Kč Kč za splátky zápůjček u Provident Financial, 6.000 Kč za domácnost. Žalovaný předložil pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 13. 7. 2020 vyplývalo, že právní předchůdce žalobkyně předmětné pohledávky (ze smluv o zápůjčkách) postoupil na žalobkyni. 8. Z výpočtu RPSN pro spotřebitelský úvěr [webová adresa]) soud zjistil, že RPSN činí u zápůjčky ve výši 50.000 Kč 132,49 % (při 100 splátkách po 1.019 Kč týdně), u zápůjčky 28.000 Kč 219,67 % (při 60 splátkách po 857 Kč týdně). 9. Z Databáze časových řad [příjmení] (vedené Českou národní bankou) soud zjistil, že v roce 2014 činily úroky úvěrů (poskytovaných bankami) na 1 – 5 let (při fixaci sazby) 13,58 % p.a. – 14,06 % p.a., úročených úvěrů z kreditních karet 23,91 % p.a. – 24,66 % p.a. 10. Uvedené skutečnosti soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci samé. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle § 10 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr se rovná současné hodnotě všech peněžitých plnění sjednaných mezi věřitelem a spotřebitelem ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a počítá se na roční bázi podle vzorce uvedeného v příloze [číslo] k tomuto zákonu. Podle § 10 odst. 2 z. č. 145/2010 Sb. pro účely výpočtu roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr se použijí celkové náklady úvěru pro spotřebitele s výjimkou nákladů splatných spotřebitelem v důsledku neplnění některé z povinností stanovených ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a jiných nákladů než kupní ceny, které je spotřebitel povinen při koupi zboží nebo poskytnutí služeb zaplatit bez ohledu na to, zda je transakce uskutečněna s využitím spotřebitelského úvěru nebo bez jeho využití. Náklady na vedení účtu zaznamenávajícího platební transakce a čerpání, náklady na používání platebních prostředků pro platební transakce a čerpání a další náklady spojené s platebními transakcemi se zahrnují do celkových nákladů úvěru pro spotřebitele, s výjimkou případů, kdy je zřízení účtu nepovinné a náklady na tento účet byly samostatně uvedeny ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo v jiné smlouvě uzavřené se spotřebitelem. 14. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 15. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 18. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 občanského zákoníku Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně nesplnil, zaplatil pouze částku 3.348,79 Kč na smlouvu z 24. 10. 2014 částku 19.088,21 Kč na smlouvu z 13. 7. 2014. Pohledávky ze smluv byly v souladu s § 1879 občanského zákoníku byly postoupeny na žalobkyni (což zakládalo její aktivní legitimaci k vedení sporu). 19. Soud posoudil zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně jako dostatečné. Žalobkyně ověřila hlavní příjem (ze zaměstnání) a hlavní výdaj (na bydlení a na splácení úvěrů). Byť nelze z hlediska řádného hospodáře souhlasit s tím, že právní předchůdce žalobkyně opakovaně poskytoval zápůjčky před splacením předcházející zápůjčky (např. i formou refinancování), uvedený postup zákon nezakazuje a v době poskytování zápůjčky podle smlouvy z 24. 10. 2014 nebylo možné mít natolik vážné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčky splácet, aby to vylučovalo poskytnutí další zápůjčky. 20. Soud však dále podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního