18 C 22/2022-10 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 17 890 Kč jako jistiny, částky 9 000 Kč jako jistiny, částky 6300 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru a částky 2 500 Kč jako smluvní pokuty, s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 14. 2. 2021. 2. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání. 3. Na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 14. 2. 2021 uzavřeli účastníci prostřednictví elektronického systému žalobkyně Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na účet úvěr ve výši 9.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem 6.300 Kč ve lhůtě do 24. 4. 2021 Celkem měl žalovaný do lhůty splatnosti zaplatit 9.000 Kč a 6.300 Kč na poplatku. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jistiny nebo jakékoliv její části byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou jednotlivou platbu. RPSN nebyla ve smlouvě stanovena K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalovaného částkou 17.890 Kč, na jistině 9.000 Kč, částkou 6.300Kč na poplatku a částkou 2.500 Kč na smluvní pokutě. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky včetně poplatku splatit ve lhůtě do 24. 4. 2021. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Žalobkyni nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnutých peněz - jistiny, nicméně smlouvu, na kterou dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 9. Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11) uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 10. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být násobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí 937,51 % a měsíční úroková míra pak 71,83 % (vypočteno dle https://www.penize.cz/kalkulacky), přičemž jak sjednané RPSN, tak úroky mnohonásobně převyšují sazby sjednávané u běžných úvěrů. Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že smlouva je jako celek neplatná dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Pro posouzení platnosti smlouvy již není podstatné, zda všechny nároky podle smlouvy žalobkyně také uplatňuje. 11. Smlouva byla sice posouzena jako neplatná, žalovanému se však dostalo plnění ve výši 9 000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku. Soud proto žalobě co do částky 9 000 Kč s úrokem z prodlení (uvedená částka byla žalobkyní vyčíslena jako jistina). Ostatní plnění (úrok a smluvní pokuta- poplatky) požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu zamítnul. 12. V souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud s ohledem na zhruba 50 % úspěch a neúspěch obou účastníků ve věci o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na úhradu vzniklých nákladů.