9 C 344/2021-119 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8. 11. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovaným povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 443.095 Kč s příslušenstvím, představující dlužné nájemné a zálohy na služby za užívání dvoupodlažního bytu v šestém nadzemním podlaží budovy [adresa] v [obec], [ulice a číslo], která je součástí pozemku p. [číslo] vše v k.ú. [obec] (dále jen„ byt“), a to za období dubna 2020 ve výši 20.913 Kč a za období května 2020 až října 2021 ve výši po 22.700 Kč měsíčně. Dále žalovaní dluží žalobci nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 11.767 Kč a náklady právního zastoupení žalobce ve výši 1.815 Kč. Žalovaní jsou nájemci bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 4. 12. 2018, kterou uzavřeli se žalobcem. Nájemní vztah na dobu určitou ke dni podání žaloby stále trval s tím, že žalovaní dluh v celkové výši 443.095 Kč přes výzvu zástupce žalobce dosud neuhradili. Usnesením č.j. 9 C 344/2021-58 ze dne 24. 11. 2021 bylo řízení zastaveno co do částky 1.815 Kč s příslušenstvím. Usnesením č.j. 9 C 344/2021-118 ze dne 16. 3. 2022 soud připustil změnu (rozšíření) žaloby, když aktuální žalobcem požadovaná částka činí 488.495 Kč s příslušenstvím. Jelikož pobyt žalovaných není znám, ustanovil jim soud opatrovníka z řad advokátů. Opatrovník žalovaných uvedl, že žalobce neprokázal, že nájemní vztah mezi ním a žalovanými trval po celou dobu, za kterou žalobce požaduje dlužné platby, tedy od dubna 2020 do prosince 2021. Soud ve věci nařídil jednání a provedl při něm dokazování v rozsahu postačujícím pro jeho rozhodnutí. Soud má v dané věci z provedených listinných důkazů za zjištěné, že žalobce je vlastníkem shora uvedeného bytu (viz nájemní smlouva ze dne 4. 12. 2018). Žalovaní byli nájemci tohoto bytu od 1. 1. 2019 (viz nájemní smlouva ze dne 4. 12. 2018). Nájemní vztah na dobu určitou trval ke dni podání žaloby, když roční doba trvání nájmu byla dvakrát prodloužena podle ustanovení § 2285 občanského zákoníku a žalovaní v e-mailové komunikaci se žalobcem ještě v prosinci 2021 uváděli, že by chtěli pokračovat v nájmu bytu (viz nájemní smlouva ze dne 4. 12. 2018 a e-mailová komunikace účastníků řízení). Žalovaní řádně neplnili své povinnosti, když neplatili nájemné a zálohy na služby za užívání bytu, a to za období dubna 2020 ve výši 20.913 Kč a za období května 2020 až prosince 2021 ve výši po 22.700 Kč měsíčně. Dále žalovaní dluží žalobci nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 11.767 Kč (viz nájemní smlouva ze dne 4. 12. 2018 a přehled předpisů a plateb). Dlužnou částku v celkové aktuální výši 488.495 Kč žalovaní neuhradili ani po výzvách zástupce žalobce (viz výzvy ze dne 3. 12. 2020 včetně podací stvrzenky). Podle § 2201 občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. <b>Podle § 2246 občanského zákoníku, strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek.</b> <b>Podle § 2247 občanského zákoníku, strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.</b> <b>Podle § 2251 odst. 1 občanského zákoníku, nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.</b> V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto jí v rozsahu po částečném zastavení řízení a jejím rozšíření vyhověl. Žalovaní jako nájemci předmětného bytu, který byl v rozhodném období ve vlastnictví žalobce, řádně neplnili své povinnosti spojené s nájmem bytu, které jsou obecně definovány ve shora uvedených ustanoveních občanského zákoníku a konkrétně upraveny nájemní smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení, když dluží žalobci nájemné a zálohy na služby za užívání bytu za období dubna 2020 ve výši 20.913 Kč a za období května 2020 až prosince 2021 ve výši po 22.700 Kč měsíčně. Dále žalovaní dluží žalobci nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 11.767 Kč. Jelikož žalovaní svoji smluvní povinnost placení nájemného, záloh na služby a nedoplatku z vyúčtování služeb nesplnili, byla jim uložena rozhodnutím soudu, včetně žalobcem požadovaného příslušenství v podobě úroku z prodlení, neboť tento nárok je zcela v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Ke splnění solidární povinnosti byla žalovaným stanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku postupem dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Obrana žalovaných proti žalobě není důvodná. Soud je přesvědčen, že žalobce prokázal, že nájemní vztah mezi ním a žalovanými trval po celou dobu, za kterou žalobce požaduje dlužné platby, tedy od dubna 2020 do prosince 2021. Je to zřejmé zejména z e-mailové komunikace žalovaných se žalobcem, kdy žalovaní ještě v prosinci 2021 uváděli, že by chtěli pokračovat v nájmu bytu a uhradit dlužnou částku, avšak různé okolnosti na jejich straně jim zatím brání dostavit se do ČR a disponovat s penězi, které mají uložené v Praze. Pokud žalovaní byt užívali jen občasně, takto nic nemění na nepřetržitém trvání nájemního vztahu a z toho plynoucí povinnosti žalovaných hradit žalobci nájemné a zálohy na služby za každý měsíc trvání nájemního vztahu. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce měl ve věci neúspěch (když částečné zastavení řízení žalobce procesně zavinil) v poměrně nepatrné části (1.815 Kč), soud mu proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 22.155 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 40.400 Kč (odměna za čtyři úkony právní služby v plné výši z tarifní hodnoty 443.095 Kč - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby a účast zástupce žalobce na jednání soudu dne 16. 3. 2022), náhrady hotových výdajů advokáta za čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21 % DPH z odměny a náhrady výdajů, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 72.491 Kč, splatná žalovanými solidárně k rukám zástupce žalobce dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř., a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.