11 C 46/2023-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 24 339 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 3 339 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 28. 1. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným, ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 13. 4. 2022, s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 014 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3 339 Kč zpět, soud řízení v tomto rozsahu dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve výroku I. rozsudku zastavil. 4. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 28. 1. 2022, v jejím znění ze dne 13. 4. 2022, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 28 914 Kč spolu s příslušenstvím do 28. 4. 2022 (délka splatnosti 90 dnů). Smluvní úrok činil 63,49 % ročně (zápůjční úroková sazby byla sjednána jako pevná ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti – odpovídala úroku v celkové výši 3 914 Kč), RPSN 2 775,60 %. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za každou písemnou upomínku 50 Kč. Žalovaný na dluh zaplatil dle tvrzení žalobkyně částku 4 000 Kč. 6. Z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla částku jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč na účet žalovaného. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 a společného prohlášení stran o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně shora jmenovaná postoupila pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Dopisem ze dne 13. 10. 2022 bylo postoupení předmětné pohledávky žalovanému postupitelem (původní věřitelkou) oznámeno. 8. Z dopisu ze dne 31. 1. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 2. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby opětovně žalobkyní (prostřednictvím jejího právního zástupce) vyzýván k zaplacení dluhu, a to nejpozději do dne 14. 2. 2023. 9. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 11. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 15. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 18. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 20. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně poplatků a úroku splatit dle smlouvy do 90 dnů. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, právní předchůdkyni žalobkyně uhradil toliko částku 4 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 a společného prohlášení stran o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně. 21. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ustanovení § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1.2 012, sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit jako absolutně neplatnou, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele (úroky ve výši 63,49 % ročně při splatnosti 90 dnů, RPSN 2 775,60 %, smluvní pokuta 0,1 % denně při prodlení) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy (§ 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku). Jednotlivá ujednání přitom nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Neplatná je tak celá spotřebitelská smlouva o úvěru, její ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy. Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování. 22. Soud se nezabýval zkoumáním splnění povinností věřitele dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., protože již vyhodnocení podmínek úvěru vedlo k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. 23. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovanému se na základě neplatné smlouvy dostalo plnění ve výši 25 000 Kč, doposud žalovaný uhradil na dluh částku 4 000 Kč, je tak povinen vrátit žalobkyni částku 21 000 Kč. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu zamítnul. 24. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalovanému odeslala prostřednictvím pošty dne 2. 2. 2023. Žalobkyně tak má právo na úrok z prodlení v zákonné sazbě od data 15. 2. 2022, tj. po uplynutí lhůty splatnosti stanovené v dopise ze dne 31. 1. 2023. Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 284,86 Kč, přičemž tato částka představuje 48,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,07 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,93 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 217 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 24 339 Kč sestávající z částky 3