11 C 85/2023-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 7 787,11 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 499,66 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 26. 9. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Financial Services, [IČO] (dále též jen„ původní věřitelka“) a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, po celou dobu řízení zůstal nečinný. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 7 432,15 Kč, co do smluvní pokuty ve výši 2 499,66 Kč a částečně co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 162,19 Kč, jistiny ve výši 2 187,11 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 187,11 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení zpět, soud řízení v tomto rozsahu dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ve výroku I. rozsudku zastavil. 4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 5. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 9. 2020 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi původní věřitelkou jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 8 592 Kč. Tato částka zahrnovala dle smlouvy úrok ve výši 963 Kč, úplatu/úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a inkasní poplatek za výběr plateb v hotovosti v bydlišti žalované ve výši 1 800 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 18 592 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, RPSN činila 272,44 %. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že převzal v místě jeho bydliště v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný na dluh zaplatil dle tvrzení žalobkyně částku 4 400 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 včetně výňatku z přílohy k této smlouvě se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně shora jmenovaná postoupila pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. 8. Z přípisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 10. 11. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 11. 2022 soud zjistil, že byl žalovaný informován o výši dlužné částky a dále o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Lhůta k úhradě byla stanovena do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. 9. Z dopisu ze dne 1. 3. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 3. 2. 2023 bylo zjištěno, že želovaný byl před podáním žaloby opětovně žalobkyní (prostřednictvím jejího právního zástupce) vyzýván k zaplacení dluhu. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a již ničeho nezaplatil. 10. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 12. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 14. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 15. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 16. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 19. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 20. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 21. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, což žalovaný svým podpisem potvrdil, a žalovaný se zavázala tento úvěr včetně poplatků a úroku splatit, a to pravidelnými 14 měsíčními splátkami. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnil, právní předchůdkyni žalobkyně uhradil toliko částku ve výši 4 400 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 22 včetně relevantního výňatku z přílohy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 10. 11. 2022. 22. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ustanovení § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1.2 012, sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit jako absolutně neplatnou, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 592 Kč, což je téměř 86 % jistiny, při splatnosti 14 měsíců, RPSN 272,44 %, smluvní pokuta 0,1 % denně při prodlení) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy (§ 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku). Jednotlivá ujednání přitom nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování. 23. Soud se nezabýval zkoumáním splnění povinností (původního) věřitele dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., protože již vyhodnocení podmínek úvěru vedlo k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. 24. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovanému se na základě neplatné smlouvy dostalo plnění ve výši 10 000 Kč, doposud žalovaný uhradil na dluh částku 4 400 Kč, je tak povinen vrátit žalobkyni částku 5 600 Kč. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu zamítnul. 25. Soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků (přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou tímto nařízením). Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu právní předchůdkyně žalobkyně poprvé prokazatelně žalovanému odeslala prostřednictvím pošty dne 11. 11. 2022. Žalobkyně tak má právo na úrok z prodlení v zákonné sazbě od data 29. 11. 2022, tj. po uplynutí lhůty splatnosti stanovené v dopise ze dne 10. 11. 2022. Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 26. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by procesně úspěšnější žalovaný měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, jeli