12 C 111/2022-149 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se žalobou ze dne 29.03.2022 domáhal určení, že žalobce není vlastníkem vodního díla„ Jez na řece [obec], ř. km [anonymizováno]“ na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. a obci [obec], dále určení, že žalovaná je vlastníkem vodního díla„ Jez na řece [obec], ř. km [anonymizováno]“ na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. a obci [obec] (dále jen„ jez“). Žalobce uvedl, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem s poukazem na právní názor vyjádřený v rozsudku NS sp. zn. 22 Cdo 3483/2013, neboť jez leží na území žalobce a je-li vlastnictví k němu rozporováno, je potřeba postavit na jisto vlastnické právo k němu, neboť bez takového určení nemůže žalobce jako obec plnit své zákonné povinnosti k tomuto vodnímu dílu. Žalobce skutkově uvedl, že jez, jakožto vodní dílo, se nachází na pozemku [parcelní číslo] (druh pozemku: vodní plocha) v k. ú. a obci [obec] ve vlastnictví žalované s právem hospodaření pro [název vedlejší účastnice]. Jez byl vybudován již ve středověku či raném novověku, což vyplývá ze zprávy Národního památkového ústavu (dále jen:„ NPÚ“). Skutečnost, že jez nezná svého vlastníka, znamená, že nejsou vykonávána práva a povinnosti spojená s jeho vlastnictvím. Z tohoto důvodu již Magistrát města Karlovy Vary – Úřad územního plánování a stavebního úřadu vydal dle § 59 odst. 5 vodního zákona dne 24.05.2017 rozhodnutí č. j. [číslo] SÚ/17, o dočasném převzetí údržby jezu jinou osobou, a to [anonymizována dvě slova], s. p. Žalobce byl rozhodnutím stejného úřadu ze dne 16.03.2017, č. j. [číslo] [spisová značka] ustanoven opatrovníkem jezu. Dne 24.10.2017 provedl jmenovaný úřad prohlídku jezu a zjistil poškození jezu v důsledku chodu ledů na přelomu února a března 2017. Dne 23.04.2021 jmenovaný úřad konal další prohlídku jezu a zjistil rozšíření poškození jezu. Hasičský záchranný sbor Karlovarského kraje sdělil, že je pro zachování jezu, neboť v místě je čerpací stanoviště požární vody. [anonymizována dvě slova], s. p. reagoval na žádost žalobce o stabilizaci jezu s tím, že jej nemá v evidenci majetku a potvrdil, že technický stav jezu se zhoršuje. Vodoprávní orgán doporučil žalobci podání žaloby u soudu na určení vlastníka jezu. Žalobce má zájem na určení vlastnictví k jezu, aby mohla být zajištěna jeho rekonstrukce a aby byl jez nadále řádně udržován, neboť je důležitým prvkem zajišťujícím stabilizaci vodního toku a je součástí městské památkové zóny. 2. Žalovaná k věci uvedla, že žaloba postrádá tvrzení a důkaz o tom, že by měl být jez, který žalovaná považuje za samostatnou věc nemovitou (avšak jen skrze jeho kulturně historickou hodnotu), ve vlastnictví žalované. 3. Vedlejší účastník na straně žalované (dále jen:„ vedlejší účastník“) k věci uvedl, že se ztotožňuje s názorem žalované, že jez není ve vlastnictví státu a ani v minulosti nebyl, jeho účelem bylo nadržení vody z důvodu jejího převedení náhonem k mlýnům ve vlastnictví bečovských občanů. V současné době je jez z pohledu správce vodního toku nepotřebný a neslouží ke stabilizaci vodního toku. Naopak tvoří překážku migraci ryb, což potvrdila ve svém stanovisku i správa [příjmení] [příjmení] les. 4. Žalobce v podání ze dne 15.06.2022 vzal žalobu zpět v části požadovaného určení, že žalobce není vlastníkem jezu. Soud usnesením ze dne 21.06.2022, č. j. 12 C 111/2022-80, řízení v této části zastavil. 5. Soud poučil žalobce ve smyslu ust. § 118 a odst. 1, 3 o.s.ř. při ústním jednání dne 27.09.2022 a vyzval ho k doplnění tvrzení a důkazu o tom, zda považuje jez za samostatnou věc v právním smyslu nebo za součást pozemku, na kterém se nachází. Současně při tomto ústním jednání soud sdělil výsledky své přípravy na jednání, seznámil účastníky s judikaturou NS aplikovatelnou v této právní věci a provedl obsáhlý pokus o smír. Výsledkem byl návrh účastníků na přerušení řízení dle ust. § 110 o.s.ř. za účelem mimosoudního jednání. Soud řízení dle ust. § 110 o.s.ř. při tomto ústním jednání svým usnesením přerušil. 6. Žalobce v podání ze dne 05.01.2023 navrhl pokračování v řízení, neboť mezi účastníky nedošlo ke shodě ohledně zajištění zaručeného financování obnovy jezu. Žalobce doplnil a upřesnil svá skutková tvrzení a uvedl, že jez se stal součástí pozemku, na němž se nachází a s poukazem na rozsudek NS sp. zn. [číslo] formuloval nově žalobní petit tak, že požaduje určení, že vlastníkem„ Jezu na řece [obec], říční km [anonymizováno]“, jakožto součásti pozemku p. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], je žalovaná. 7. Soud usnesením ze dne 10.01.2023, č. j. 12 C 111/2022-111, rozhodl o pokračování v řízení a připustil změnu žaloby ve smyslu v odst. 6 odůvodnění uvedeném. 8. V podání ze dne 10.01.2023 žalovaná navrhla, aby jako další vedlejší účastník na straně žalované vstoupila do řízení Česká republika – Národní památkový ústav, jakožto organizační složka státu, vykonávající právo hospodaření ke komplexu státního hradu a zámku [obec] a současně disponuje odbornými znalostmi potřebnými pro posouzení některých otázek významných pro toto řízení. NPÚ obdržel prostřednictvím soudu návrh žalované na vstup do řízení, avšak v podání ze dne 22.02.2023 soudu sdělil, že se svým vstupem do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované nesouhlasí. 9. Při ústním jednání dne 18.04.2023 soud vymezil mezi účastníky nesporné právně významné skutečnosti: 1/ Jez na řece [obec] nacházející se na říčním kilometru [anonymizováno] na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (dle zprávy Národního památkového ústavu ze dne 31. 5. 2019) byl vystavěn nejpozději v polovině 19. století. Na mapách je patrný náhon, jehož ústí (nejspíše se stavidlem) se nacházelo na levém břehu řeky při koruně jezu. Náhon vedl paralelně s obloukem řeky [obec] a podél dnešní křižovatky silnic a poháněl dva tehdejší mlýny [jméno] [příjmení] a dále mlýn a truhlárnu [jméno] [příjmení]. Z mapových podkladů stabilního katastru z roku [číslo] je patrné shodné umístění jezu s dnešním stavem. 2/ Z výpisu náležejícímu ke knihovnímu tělu zemských desek Království Českého vedenému zemským soudem v [obec] pro katastrální obec Petschau (česky [obec]) vyplývá, že pozemek [číslo] patří [anonymizováno] [obec] (č. l. 142-143 spisu). 3/ V současné době (dle zprávy [anonymizována dvě slova] s. p. ze dne 26. 4. 2022) již jez neslouží původnímu účelu, neboť náhon fyzicky neexistuje, i když v katastru nemovitostí jsou pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec] evidovány jako koryto vodního toku přirozené nebo upravené. Tyto pozemky při porovnání s historickou mapou byly pozemky, na nichž byl vybudován náhon. 4/ Účastníci řízení v rámci mimosoudního jednání dne 3. 1. 2023 si jez prohlédli a zjistili, že došlo k jeho dalšímu poškození a rozpadu konstrukce jezu. 10. S poukazem na ust. § 120 odst. 4 o.s.ř. vzal soud mezi účastníky nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění a odkazuje na ně jako na skutkový závěr ve věci. 11. Soudce při ústním jednání dne 18.04.2023 s poukazem na ust. § 99 odst. 1 o.s.ř. sdělil předběžný právní názor soudu, že ve věci bude vycházet z právního názoru obsaženého v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3483/2013, pokud jde o otázku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, kde Nejvyšší soud uvedl, že je-li rozporováno vlastnictví vodního díla, má obec, na jejímž území leží, naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k tomuto dílu, neboť bez takového určení, stavícího najisto vlastnictví vodního díla, obec nemůže plnit své zákonné povinnosti ve vztahu k tomuto vodnímu dílu. Soud dále vyjde z právního názoru obsaženého v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2125/2000, kde Nejvyšší soud posuzoval otázku vlastnictví štítové zdi jako součásti zaniklé stavby. Nejvyšší soud vyslovil názor, že v případě, že po zániku domu jako samostatné nemovité věci z domu zůstane zeď, která má samostatný hospodářský význam (např. slouží k ohrazení pozemku), je zeď věcí a zůstává ve vlastnictví vlastníka domu. Nemá-li zeď samostatný hospodářský význam, stává se součástí pozemku, na kterém je postavena a vlastník pozemku ji nabývá přírůstkem. Jen v případě, že zeď by nadále mohla sloužit výlučně domu na sousedním pozemku, by bylo možno uvažovat o přírůstku k tomuto domu. Na toto rozhodnutí jako stále aktuální navázal Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1062/2020. Toto rozhodnutí je přiléhavé i v posuzované věci, kde je zřejmé, že jez původně zásoboval přilehlý náhon vodou, která poháněla mlýny a truhlárnu bečovských občanů. Tento hospodářský účel jezu již v minulosti zanikl, o jez se nikdo nestará a dochází k jeho fyzickému rozpadu. Současně soudce účastníkům sdělil, že soud má s poukazem na shora uvedené v úmyslu rozhodnout ve věci na základě výše uvedených nesporných skutečností, aniž by prováděl ve věci dokazování. Žalobce k uvažovanému postupu neměl námitek. Žalovaná uvedla, že má za to, že jez jako takový, byť již neslouží k původnímu účelu, má hydroenergetický potenciál k dalšímu využití. Z tohoto důvodu, stejně jako z historických souvislostí, je žalovaná názoru, že jez je stále samostatnou