12 C 426/2022-25 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. 2. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 10.778 Kč s přísl. s tím, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 18. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které si žalovaný od žalobkyně půjčil částku ve výši 6.000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 18. 7. 2022, a to bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit na dluh do 30 dnů dohodnutou částku ve výši 7.680 Kč, která obsahuje jistinu ve výši 6.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.680 Kč a smluvní úrok ve výši 0,107% denně (RPSN by podle citované smlouvy činil v případě řádného splacení dluhu 1916%). Žalobkyně vyzvala žalovaného 2 písemnými upomínkami, aby uhradil svůj dluh spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a smluvními pokutami. Žalobkyně a žalovaný si ujednali ve smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 18. 7. 2022 smluvní poplatky 450 Kč za 1. upomínku, 650 Kč za 2. upomínku a 1.500 Kč za náklady předání k vymáhání inkasní agentuře. Žalobkyně a žalovaný si ujednali ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 7. 2022 úroky z prodlení ve výši 13,75 % p. a. a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky neuhrazené jistiny. 3. Žalovaný zaplatil na dluh částku 1.200 Kč, kterou žalobkyně započetla na náklady spojené s uplatněním pohledávky a v této části vzala podáním ze dne 2. 12. 2022 žalobu zpět. Soud v této části žalobu usnesením ze dne 11. 1. 2023, č. j. 12 C 426/2022-22, zastavil. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. 6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 18. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které si žalovaný zapůjčil od žalobkyně částku ve výši 6.000 Kč. Úvěr byl žalovanému zaslán na bankovní účet téhož dne. Žalovaný se zavázal uhradit na dluh do 30 dnů dohodnutou částku ve výši 7.680 Kč, která obsahuje jistinu ve výši 6.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.680 Kč a smluvní úrok ve výši 0,107% denně (RPSN by podle citované smlouvy činil v případě řádného splacení dluhu 1916%). Žalobkyně vyzvala žalovaného 2 písemnými upomínkami, aby uhradil svůj dluh spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a smluvními pokutami. Žalobkyně a žalovaný si ujednali ve smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 18. 7. 2022 smluvní poplatky 450 Kč za 1. upomínku, 650 Kč za 2. upomínku a 1.500 Kč za náklady předání k vymáhání inkasní agentuře. Žalobkyně a žalovaný si ujednali ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 7. 2022 úroky z prodlení ve výši 13,75 % p. a. a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky neuhrazené jistiny. Žalovaný na dluh zaplatil pouze částku 1.200 Kč, kterou žalobkyně započetla na náklady spojené s uplatněním pohledávky. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 8. Podle § 2395 občanského zákoníku se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému jednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o spotřebitelském úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany - viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084 12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/ 11. Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, které jsou formulářově předtištěna a neumožnují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. 14. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. RPSN by podle citované smlouvy činila v případě řádného splacení dluhu 1916%, byly sjednány smluvní poplatky 450 Kč za 1. upomínku, 650 Kč za 2. upomínku a 1.500 Kč za náklady předání k vymáhání inkasní agentuře, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky neuhrazené jistiny. Smlouva je proto jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná jsou ta právní jednání, která se příčí dobrým mravům, jakož i ta, která odporují zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Jednotlivá ustanovení o úpravě práv a povinností účastníků by ostatně sama o sobě neobstála při testu vyváženosti spotřebitelské smlouvy dle § 1813 občanského zákoníku. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právo Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu je nutné vykládat v souladu se zněním a účelem směrnice, aby bylo dosaženo znění výsledku uvedeného ve směrnici. Nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel. Vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule u úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 C do 1201/2012, který uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkajícího se spotřebitelského práva. 16. Žalovanému bylo však poskytnuto plnění ve výši 6.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný již na dluh zaplatil částku 1.200 Kč, soud mu uložil k zaplacení částku 4.800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ust. 1970 o. z. od data 29. 9. 2022 odvislého od výzvy k plnění ze dne 21. 9. 2022 s termínem plnění dne 28. 9. 2022. Všechna ostatní plnění jsou požadována dle neplatné smlouvy, a proto je soud v této části zamítl. 17. Jelikož byl úspěch účastníků v řízení zhruba stejný, soud jim náhradu nákladů řízení nepřiznal. 18. Protože ve věci nebyl vydán žalobkyní navržený elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek ve výši 200 Kč dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou [číslo] písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.