14 C 422/2022-76 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 113.701 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 18. 12. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na jednání soudu se nedostavil. 3. Protože žalovaný byl pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené: a) Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaný byl písemně informován žalobkyní o podmínkách poskytnutí úvěru 70.000 Kč. b) Z hodnocení klienta soud zjistil, že u žalovaného byl uveden příjem ze zaměstnání ve výši 20.326 Kč, výdaje byly uvedeny částkou 5.610 Kč (výdaje ve výši životního minima 3.410 Kč, výdaje na bydlení ve výši 2.000 Kč, ostatní výdaje 200 Kč, rezerva 1.000 Kč), volné zdroje 13.716 Kč. c) Z pracovní smlouvy předložené bez části obsahující datum a podpis soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem s tím, že zaměstnavatel zajistí žalovanému výkon práce montážního dělníka u [právnická osoba] [obec], spol. s r.o. na dobu určitou odpovídající době dočasného přidělení zaměstnance ke klientovi. Z písemného pokynu ze dne 1. 9. 2019 soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného společnost [právnická osoba] přidělila žalovaného k výkonu práce ke [právnická osoba] [obec], spol. s r.o. na dobu od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2020. d) Z výplatních pásek žalovaného za měsíc říjen 2019 a listopad 2019 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila za měsíc říjen 24.693 Kč a za měsíc listopad 24.223 Kč. e) Z ověření v registru [příjmení] ze dne 18. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl bez negativního příznaku. f) Z ověření v registru NRKI ze dne 1. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný nevykazoval žádné skóre z důvodu, že je v registru příliš nový. g) Z výpisů z účtu žalovaného sud zjistil, že žalovanému v měsících září až prosinec 2019 byla poukázána mzda od [právnická osoba] v rozmezí od 16.305 Kč do 20.437 Kč. h) Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 12. 2019, z oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 12. 2019 a ze splátkového kalendáře má soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 102,09 % ročně (RPSN 167,58 %) ve formě 30 měsíčních splátek po 6.518 Kč měsíčně do 17. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měl na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 195.540 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok, a 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). i) Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla dne 19. 12. 2019 převedena částka 70.000 Kč na účet 0 [bankovní účet] uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného. j) Z žádosti o úpravu splátkového kalendáře ze dne 21. 4. 2020, upraveného splátkového kalendáře a dopisu žalobkyně ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že žalovanému byl povolen odklad původních splátek za měsíce duben až červen 2020. k) Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný řádně hradil splátky splatné v měsíci lednu, únoru, březnu a červenci 2020, splátky splatné v měsíci dubnu, květnu, červnu 2020 uhrazeny nebyly (povolen odklad), od srpna 2020 již splátky nehradil, dále pak žalobkyni uhradil dne 30. 7. 2021 částku 588,76 Kč, dne 17. 8. 2021 částku 1.069,99 Kč, dne 15. 9. 2021 částku 1.033,11 Kč, dne 22. 10. 2021 částku 574,26 Kč, dne 8. 11. 2021 částku 791,94 Kč, ne 3. 1. 2022 částku 813,27 Kč, dne 12. 1. 2022 částku 856,72 Kč a dne 7. 3. 2022 částku 24,81 Kč, další splátky již žalobkyni neuhradil. Celkem žalovaný uhradil do března 2022 částku 31.824,86 Kč l) Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 9. 2020 a 19. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu (dlužné splátky za měsíce srpen až říjen 2020) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru. m) Z oznámení ze dne 21. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ho k úhradě částky 84.453 Kč (jistina 67.445,06 Kč, úrok za úvěr 17.008,92 Kč) ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení. n) Z předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 21. 10. 2020 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby (nová jistina 84.453,98 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru ve výši 35.000 Kč k datu vyhotovení výzvy a úrok 102,09 % ročně). 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu k rozhodování tohoto sporu, kde žalovaným je státní příslušník Ukrajiny, je založena na základě článku 48 odstavec 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky, přičemž vztahy účastníky se dle odstavce 2 téhož článku řídí podle právního řádu České republiky. 5. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70.000 Kč a žalovaný se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 102,09 % ročně splatit 30 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, od září 2020 splátky řádně nesplácel. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 11. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za n