20 C 21/2023-22 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 19. 1. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 55.668,10 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a to společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), se sídlem [adresa], GZR [číslo], Malta jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, byla uzavřena dne 30. 3. 2020 Smlouvu o revolvingového úvěru (dále jen„ Smlouva“ či„ ÚS“). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 42.000 Kč. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 14.200 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27.1.2020 uzavřené mezi žalobkyní a [příjmení] [příjmení]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby částku 55.668,10 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 32.631,20 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1.000 Kč a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 22.036,90 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas a žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, respektive se v rámci lhůty stanovené jí ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla výslovně upozorněna na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z podání žalobkyně ze dne 20. 2. 2023, které bylo doručeno soudu k jeho výzvě dne 21. 2. 2023, soud zjistil, že žalovaná před postoupením pohledávek uhradila celkem částku 14.200 Kč s tím, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou ve výši 55.668,10 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 32.631,20 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1.000 Kč, z úroku za období čerpání úvěru ve výši 22.036,90 Kč. 4. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 30. 3. 2022 soud zjistil, že žalované byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr – úvěrový limit do výše 40.000 Kč s poplatkem minimálně 1.000 Kč za čerpané částky úvěru a to s úrokem ve výši 10,50 % měsíčně (0,4026% denně), tj. 146,95 % ročně. RPSN podle smlouvy činila v případě řádného splacení dluhu 299,98%. Úvěr byl poskytnut na dobu jednoho roku. Žalované byl dne 30. 3. 2022 poskytnut úvěrový limit ve výši 40.000 Kč, který jí byl téhož dne zaslán na její bankovní účet a dále dne 3. 5. 2022 úvěrový limit ve výši 2.000 Kč, který byl téhož dne zaslán žalované na její bankovní účet. Žalovaná své závazky vyplývající se smlouvy řádně neplnila, když právní předchůdkyni žalobkyně na dluh uhradila částku 14.200 Kč a to platbami ze dne 29. 4. 2022 ve výši 7.000 Kč a ze dne 15. 7. 2022 ve výši 7.200 Kč a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky ke dni 27. 9. 2022. Žalobkyně jako právní nástupce původního věřitele na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020 zaslala dne 15. 10. 2022 žalované oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaná po postoupení pohledávky dluh neuhradila a to ani v poměrné části. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku, se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 30. 3. 2022 úvěrový limit ve výši 40.000 Kč a dne 3. 5. 2022 úvěrový limit ve výši 2.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně poplatku vrátit. Žalobkyně jako právní nástupce na základě smlouvy o postoupení pohledávky má v daném případě jistě nepochybné právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ustanovení soud musel podrobit zkoumání a z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 30. 3. 2022 soud zjistil, že žalované byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr – úvěrový limit do výše 40.000 Kč s poplatkem minimálně 1.000 Kč za čerpané částky úvěru a to s úrokem ve výši 10,50 % měsíčně (0,4026 % denně), tj. 146,95 % ročně. RPSN podle smlouvy činila v případě řádného splacení dluhu 299,98 %. Úvěr byl poskytnut na dobu jednoho roku. Dle názoru soudu je proto třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. 12. Vzhledem ke skutečnosti, že soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru pro rozpor s dobrými mravy jako neplatnou dle ust. § 580 občanského zákoníku, vzniklo žalobkyni dle ust. § 2993 občanského zákoníku právo pouze na vrácení plnění poskytnutého žalované na základě neplatné smlouvy (bezdůvodné obohacení). Vzhledem k tomu, že žalovaná na dluh zaplatila částku 14.200 Kč, soud jí uložil k zaplacení částku ve výši 27.800 Kč včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data 19. 10. 2022 odvislého do výzvy k plnění ze dne 15. 10. 2022, s termínem plnění dne 18. 10. 2022. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a to s ohledem na nevyváženost fakticky poskytnuté jistiny a vedlejších smluvních ujednání co do jejich výše, kterým tak pro jejich neplatnost odepřel právní ochranu ve smyslu § 6,8 občanského zákoníku, jak plyne ze zamítavého výroku tohoto rozsudku pod bodem II. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a žalované žádné náklady řízení nevznikly. 14. Protože ve věci nebyl vydán žalobkyní navržený platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek ve výši 557 Kč dle položky 2.2 a 1.1c) Sazebníku soudních poplatků (soudní poplatek činí v daném případě 2.784 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 2.227 Kč, nedoplatek tak činí 557 Kč).