11 C 157/2024-30 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13 974,23 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 251,54 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 13. 8. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Financial Services, [IČO] (dále též jen„ původní věřitelka“) a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, po celou dobu řízení zůstal nečinný.3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 11 968,90 Kč, smluvní pokuty ve výši 251,54 Kč, částečně co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1,87 Kč, jistiny ve výši 974,23 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 974,23 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení zpět, soud řízení v tomto rozsahu dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ve výroku I. rozsudku zastavil.4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a o. s. ř.5. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:6. Z žádosti o úvěr ze dne 13. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný v této žádosti uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou do 31. 12. 2022, bydlí v nájmu, jeho celkové měsíční příjmy činí 19 156 Kč, celkové měsíční výdaje činí 10 389 Kč (z toho na bydlení 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 250 Kč, srážky ze mzdy 3 139 Kč) a použitelný měsíční příjem je 8 767 Kč. Dále zde čestně prohlásil, že výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů činila ke dni podpisu 60 000 Kč.7. Z pracovní smlouvy ze dne 29. 4. 2022 a jejího dodatku ze dne 30. 6. 2022 se podává, že žalovaný byl od 29. 4. 2022 zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou nejdéle do 31. 12. 2022, měsíční mzda byla sjednána ve výši 19 000 Kč hrubého, od 1. 7. 2022 pak 23 000 Kč hrubého.8. Z výplatních pásek za měsíc květen a červen roku 2022 je zřejmé, že žalovaný dosáhl čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši okolo 17 500 Kč.9. Z první strany smlouvy o ubytování vyplývá, že žalovaný měl tuto uzavřenou se Statutárním městem Karlovy Vary, týkala se ubytovací jednotky [číslo] v objektu [jméno], [ulice a číslo], [obec] – [část obce]. Žalobkyně ani na výzvu nedoložila celé znění této smlouvy. Není tedy zřejmé, jakou částku za ubytování (a služby) byl žalovaný povinen měsíčně hradit.10. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 8. 2022 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi původní věřitelkou jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 12 888 Kč. Tato částka zahrnovala dle smlouvy úrok ve výši 1 444 Kč, úplatu/úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek za výběr plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 2 700 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 27 888 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, RPSN činila 272,44 %. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že převzal v místě jeho bydliště v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný na dluh zaplatil dle tvrzení žalobkyně částku 2 000 Kč.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně výňatku z přílohy k této smlouvě se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně shora jmenovaná postoupila pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 3. 1. 2024 vyplývá, že žalovaný byl původní věřitelkou informován o postoupení předmětné pohledávky. Současně byl vyzván k úhradě vyčíslené dlužné částky do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Oznámení bylo žalovanému odesláno prostřednictvím pošty dne 3. 1. 2024.13. Z dopisu ze dne 9. 4. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 10. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby opětovně žalobkyní (prostřednictvím jejího právního zástupce) vyzýván k zaplacení dluhu. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a již ničeho nezaplatil.14. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.15. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:16. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.18. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.19. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.20. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.21. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.23. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).24. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.25. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.26. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.27. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.28. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.29. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdkyně žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo p