12 C 71/2024-31 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 647,56 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 10. 2019. Žalobkyně poskytla žalované v souladu se smlouvou úvěr ve výši 12.000 Kč, ze kterého mu však ihned strhla částku 2 400 Kč na nákladech spojených s vyřízením úvěru a dále částku 5 206 na dluh žalované z předchozího úvěru ze dne 2. 10. 2019. Žalovaný měl poskytnutý úvěr splácet 72 měsíčními splátkami po 519 Kč zahrnující vedle jistiny úvěru úrok ve výši 10 225. Pro případ prodlení žalované se splácením dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za první písemnou upomínku ve výši 300 Kč, poplatek za druhou písemnou upomínku ve výši 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 50 % z dosud nesplacené jistiny pro případ zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k žalované. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2021. Žalobkyně proto zaslala žalované první upomínku, následně druhou upomínku avšak bez odezvy, proto přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 9. 11. 2023 a současně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 10 647,56 Kč pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná zaplatila na dluh z úvěru celkem částku 7 785 Kč v období od 14. 11. 2019 do 14. 1. 2021.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, avšak požádala o povolení měsíčních splátek s odůvodněním, že je odkázána na starobní důchod ve výši 15 800 Kč měsíčně, její měsíční výdaje na živobytí jsou ve výši 10 000 Kč a splácí další dluh.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 10. 2019 soud zjistil, že byla sjednána za účelem poskytnutí spotřebitelského úvěru žalované v částce 12 000 Kč, z toho částka 2 400 Kč byla započtena na poplatky žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy, částka 5 206 Kč byla započtena na úhradu předchozího závazku z úvěrové smlouvy ze dne 2. 10. 2019 a částka 4 394 Kč byla vyplacena na účet žalované. Celková výše měsíční splátky úvěru byla 519 Kč po dobu 72 měsíců. Dle smlouvy o úvěru činil úrok z úvěru částku 10 225 Kč. Ze splátky 519 Kč byla umořována jistina úvěru, úrok z úvěru, inkasní poplatek, služba Podpora. Celkem tak měla žalovaná zaplatit částku 37 368 Kč. Pro případ prodlení žalované se splácením dluhu byla ve smlouvě o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za první písemnou upomínku ve výši 300 Kč, poplatek za druhou písemnou upomínku ve výši 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 50 % z dosud nesplacené jistiny pro případ zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k žalované.4. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 16. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně převedla žalované bezhotovostně částku 4 394 Kč.5. Z upomínek ze dne 20. 2. 2021 a 5. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o splnění splátky splatné 15. 2. 2021 (včetně uplatňování poplatků za upomínky 300 Kč a 500 Kč).6. Z dopisu žalobkyně ze dne 9. 11. 2023 obsahujícího zesplatnění úvěru a upomínku soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru s informací o výši dluhu v částce 10 647 Kč a nákladech za právní zastoupení v částce 3 680 Kč s výzvou k zaplacení a upozornila žalovanou na následné podání žaloby pro případ nezaplacení.7. Z oznámení ČSSZ ze dne 28. 12. 2018 soud zjistil, že byl žalované vyplácen starobní důchod ve výši 11 115 Kč měsíčně.8. Z výpisu z účtu žalované u Poštovní spořitelny za měsíc srpen 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil částku 26,69 Kč a konečný stav částku 6,88 Kč.9. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.13. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.17. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.18. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran § 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).19. V daném případě z poskytnutého úvěru ve výši 12 000 Kč se žalované dostalo pouze částky 4 394 Kč, přičemž částka 2 400 Kč byla považována za úhradu nákladů v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Z částky 9 600 Kč žalobkyně použila částku 5 206 Kč na úhradu předchozího závazku žalované z úvěrové smlouvy ze dne 2. 10. 2019, z čehož plyne, že žalobkyně poskytla žalované další úvěr po měsíci od poskytnutí předchozího úvěru, který žalovaná řádně a včas nesplatila. Žalovaná by při dodržení měsíčních splátek dle splátkového kalendáře zaplatila za 72 měsíců částku 72 krát 519 Kč, tj. částku 37 368 Kč. Shora uvedené meze smlouva o úvěru překročí, pokud se uváží, že při nezaplacení splátky žalovanou nastoupil soubor sankčních ujednání vedoucí k požadavku žalobkyně na úhradu částek převyšující poskytnutý úvěr. V této souvislosti lze smlouvě vytknout nepřehlednost, která je ve spotřebitelských vztazích nepřijatelná: např. smlouva o inkasu byla zařazena na samý závěr návrhu smlouvy o úvěru, aniž by z textu smlouvy a příloh bylo na první pohled patrné, že není obligatorní částí smlouvy (zjištění jejího fakultativního charakteru žádalo pročtení textu, formulace není zcela jednoznačná, viz čl. VII. smlouvy o úvěru. I když z návrhu úvěrové smlouvy plyne možnost úprav smlouvy, při rozsahu zaslaného textu 24 stran je pro spotřebitele nemožné, aby v přiměřené době identifikoval podstatné a nepodstatné části textu a jejich důsledky pro případ nesplnění smluvních povinností.20. Smlouva o úvěru uzavřená na dobu 72 měsíců umožňovala žalobkyni zesplatnění úvěru v případě prodlení spotřebitele po dobu delší 30 dnů; pro zesplatnění postačoval dluh i na části splátky úvěru, nebo platby za další sjednané služby. Žalobkyně totiž v souladu se smlouvou