14 C 60/2024-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 49.014,44 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 12. 2020 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkaz smlouvou o s úvěru ze dne 14. 12. 2020, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o platbě ze dne 14. 12. 2020, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek a předžalobní výzvou ze dne 22. 12. 2023 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 14. 12. 2020 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 12 % a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 19.014,44 Kč ve 12 měsíčních splátkách po4. 247 Kč do12. 12. 2021, RPSN byla uvedena sazbou 198,85. Pro případ prodlení žalované a nezaplacení v dodatečné lhůtě minimálně 30 dnů byla sjednána možnost zesplatnění úvěru a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a právo na úhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši dle ceníku. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovanou částkou 30.000 Kč na jistině a částkou 19.014,44 Kč na poplatku.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.9. Podle ust. § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.11. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a poplatkem za poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil, finanční prostředky žalované poskytl, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splatit nedostála, ničeho právnímu předchůdci žalobkyně neuhradila. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 a následujících občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.17. Soud zvažoval, zda tato smlouva jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.18. Srovnání podmínek půjček či úvěrů, které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši 63,38 % jistiny dluhu při splatnosti jeden rok, RPSN činila více jak 198 %, (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a další poplatky spojené s prodlením, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou a jako celek ji dle ust. § 580 občanského zákoníku považovat za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.19. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované poskytnout úvěr 30.000 Kč se splatností jeden rok, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně pouze uváděla, že žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě zjištění z nich učiněných neměla důvodné pochybnosti o platební schopnosti žalované, nicméně žádným způsobem nezjišťovala ani neověřovala informace týkající se rodinných, pracovních, příjmových, výdělkových a jiných poměrů žalované. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí dle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru a finanční situaci žalované řádně neprověřila, a pokud přesto úvěr žalované poskytla, porušila tím ust. § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaná námitku neplatnosti nevznesla, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 i Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 Smlouva je proto dle názoru soudu absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku.20. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/202, v němž uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účast